O několik týdnů později…
Marmorta byl právě v půli cesty k rovníku, když ve vodě před sebou zaznamenal pohyb. Skryl se za skalním výběžkem a čekal na příhodný okamžik a byla tam… sonda… pomalu si to plavala na sever… Počkal, až se přiblížila na malou vzdálenost a dal jí elektrickou ránu. Na chvíli sonda znehybněla, pak se pod ní začalo vířit bahno a začala stoupat k hladině. Pod ledem se zastavila a vyslala signál k lodi, ale bez úspěchu… měla totiž ke své smůle zasažené vysílací obvody a tak se nestalo nic. Nikdo z rakety nevěděl, že došlo ke kontaktu… Ale zato Marmorta reagoval okamžitě a zamířil k polárnímu kruhu. Jen co doplul, tak podal zprávu…
„První kontakt, tak to je něco!“ zářila nadšením Ceta.
„Ano, to tu ještě nebylo a jak vypadají?“ otázal se Kiros.
„To netuším, asi to byla jen sonda, nijak nezareagovala, jen vyplula k hladině. Nečekal jsem a hned jsem se obrátil směrem k vám se zprávou,“ odpovídal poslušně Marmorta.
„Takže po signálu už není ani památky?“ zvědavě se ptala Ceta.
„Na půli cesty k rovníku ne, dál jsem se nedostal,“ hlásil poslušně Marmorta. „Ale ostatní pokračují dál… jisté je, že tam už signál není, tak co se pokusit o přesun?“
„Pro jistotu bych chvíli ještě počkal, neznáme jejich úmysly, co když je to léčka?“ podotkl Squalus.
„Máš pravdu, ale stejně nezbývá mnoho času, tak jako tak tam budeme muset plavat, nebo tu všichni umrznete. Už jsme za tu dobu přišli o Carassie s jejich krásnými pruhovanými a dlouhými ploutvemi,“ komentoval situaci Kiros.
„Škoda jich…“ zalitovala Ceta.
„Důležité je, aby tak nedopadli všichni!“ nabádal Kiros.
„Takže poplaveme?“ přidal se Delphin.
„Nejspíš, dle toho jak rozhodne Kiros. Kirosi?“ obrátila se na něj Ceta.
„Plavme… buď a nebo!!!“
„A co druhá skupina na opačném pólu? Jak se asi vede jim?“ s obavou se zeptala Ceta.
„To netuším, ale mají tam Erasu a ta je zkušená, napadne ji jistě něco podobného, znám ji. Ostatně to se ukáže…“ odpověděl Kiros a hned vydal příkaz k plavbě.
Celá skupina se hnula k jihu… a co víc, díky tomu jak všechny ploutve zabraly, tak vytvořily drobet větší podmořskou tsunami, která se s jejich pohybem neustále zvětšovala… ve vodě to vypadalo, jako když se masa hory posouvá kupředu. Tak se všichni hrnuli dopředu, že nebylo místečka mezi nimi.
Komentáře