Vodou se rozlehl obrovský třesk, jak raketa dopadla na skalisko…
„Co to bylo?“ zděšeně se otázala Ceta Kirose.
„To nevím, ale přestali vysílat. Asi se něco stalo…“ nedořekl Kiros a už tu byl Alstrat s jeho druhy.
„Dostali to, dostali to!“ neudrželi se Ostachové.
„Cože?!“ vyjekla Ceta.
„Dostali ji přímo do trupu! Přeci jen mají slabinu!“ vítězně skřehotal Alstrat.
„To jste byli vy?!“ zaznělo od Kirose.
„Ano, pěkně jsme jim to nandali! Teď nám jistě dají pokoj!“ pištěli Ostachové a bylo vidět, že jsou unešeni z vítězství.
„Alstrate, nedal jsem povel k boji, jak ses mohl opovážit?!“ důrazně se na tohoto velikána obořil Kiros.
„Co by, když oni hubí nás, tak ať alespoň okusí tu samou chuť…“ snažil se obhájit Alstrat před plavstvem.
„Porušil jsi základní zákon o míru s mezihvězdnými tvory. Budeš za to souzen!“ nedal se oblomit Kiros.
„Ale, já… konal jsem… měl jsem strach…“ bublal rozpačitě Alstrat, vida, že je zle.
„Dost řečí! Soud začne hned!“ a Kiros se rozehnal ploutví na znak, že už toho má právě dost.
Netrvalo dlouho a Alstrat byl odsouzen na měsíc do mořského žaláře. Jako eskortu do něj měl Gerta a jeho druhy. Ty, kterým se tak zprotivil. To bylo pro všechny dostatečné zadostiučinění. Ale Erasa, Kirosova družka, se přikláněla ke kratšímu trestu, doufajíc, že toto byla jen malá nešťastná epizoda a souhra náhod. Kiros však trval na svém a tak neposlušný Alstrat skončil ve vězení ještě téhož dne. Otázkou bylo, co dál? Jak asi návštěvníci zareagují? A mají nějaké zbraně, mimo ty vlny, co proudily do oceánů? Jak se jim pak povede v komunikaci s nimi? Na to nikdo z plavstva neznal odpověď a tak museli čekat na to, co udělají, a jak se to všechno vlastně dál vyvrbí. Mírové řešení tímto činem vzalo za své a proto tu teď plavali všichni napjatě a s nejednou obavou v hlavě. Avšak Ceta byla toho názoru, že je to sice nemilé, ale když už sem vážili tak dlouhou cestu, tak asi se zlými úmysly přicházet nebudou, i když… a zpěv ji uvízl v hrdle. Ostachové už to nevydrželi a pomateně hledali nějaký úkryt, ale Kiros vše zarazil…
„Počkáme, nic jiného dělat ani nemůžeme. Jsme bez kontaktu.“
„Ale, co když zaútočí?“ strachovala se Erasa.
„Tak budeme bojovat! Ale nemyslím si, že k boji dojde. Jistě teď mají jiné starosti, ale tak jako tak se na boj připravíme… Ostachové, vyhlašuji bojovou pohotovost. Až do odvolání budete bedlivě sledovat oceán u rakety. Přísný zákaz použití zbraní, leda by zaútočili oni!“ nařídil Kiros a Ostachové chtíc nechtíc uposlechli jeho nařízení, byl přeci jen nejstarší z nich a pak… čas měl teprve ukázat, co bude dál.
Komentáře