Byl klidný den na Urtigu, zdálo se, že vetřelci mají jiné starosti, a tak si tu všichni v poklidu plavali kolem korálového atolu, když v tom…
„Co se to sem potápí?“ otázal se Ostach.
„To kdybychom věděli. Doufám, že to není nějaká zbraň,“ poznamenala Ceta.
„Když bude, tak ji zničíme, ale nemyslím si to,“ zauvažoval Kiros a hned zamířil k té podivné skříňce.
To se do podmořských hlubin právě nořil první generátor.
„Tak k čemu to asi je? Zkusím to ohledat,“ prohodil Delphin a už si to plul ke generátoru a s ním i spousta malých rybek. Delphin se několikrát otřel o síťku a ta povolila. Malé plavstvo se hned nahrnulo dovnitř, ale pomřelo dřív, než je stačil Kiros varovat.
„Tak přeci jen zbraň!“ zapískla vyděšeně Ceta, když generátor dosedl na dno a zaklínil se o útes. A už se do vody nořil další.
„Uklidni se Ceto a nedělej paniku. Pokud by to byly zbraně, tak by byly dosti neúčinné. Ostatně co ta síťka, která na nich byla? Určitě tam nebyla náhodou,“ zaznělo od Kirose. „Pro jistotu zde necháme hlídkovat Marmortu a jeho druhy, aby se nikdo z plavstva k tomuto zařízení nepřiblížil.“
„Vaše slovo je mi rozkazem,“ poznamenal Marmorta a už zaujal obranou pozici u té podivné skříňky, která nasávala vodu do sebe a vypouštěla bublinky. Též se od ní táhlo jakési lano, či trubka.
„K čemu to má asi tak sloužit?“ zabublala Ceta.
„To kdybychom věděli, ale to mě až tak netrápí. Spíš se podivuji tomu, že se odmlčeli. Těžko říci, co se tam u nich nahoře děje. A jak asi na nás budou pohlížet po tom útoku Alstrata a jeho druhů,“ uvažoval Kiros a vyplul na hladinu, aby nabral vzduch.
Sqaulus byl však jiného názoru. Měl za to, že se oni návštěvníci připravují na válku s veškerým plavstvem, a proto neustále do Cety kousal a snažil se ji vyprovokovat. Ale Ceta se nedala rozhodit. Její majestátné tělo i čistota myšlenek byla nadevše. Tak se po Sqaulusovi jen ohnala ploutví na znamení, že toto nestrpí a hned byl klid.
Erasa, Kirova družka, měla za to, že mírové řešení prvotního konfliktu sice bude těžké, ale povede se. Věřila v to, či spíše doufala, ale v duchu se strachovala o veškeré plavstvo. Válka ve vzduchu visela tím více, čím déle se návštěvníci neozývali. A tak Kiros po poradě rozhodl, že budou bedlivě sledovat dění kolem onoho mezihvězdného korábu. To dostal na starost Getr a jeho druhové. Jejich hřbetní ploutve pročesávaly vodu tam nahoře, kde ústila ona „trubka.“ Spolu s ním tam byl i jeden „mlaďoch“, teprve nedávno zařazen do hlídkovací skupiny. Byl plný elánu a také touhy navázat kontakt s návštěvníky, ale jak, když sonda reagovala jen na pískot Cety, Kirose, Esaty a dalších velryb? Čas měl teprve ukázat, že nejen pískot bude v komunikaci důležitý. A tak se onen mladý žralok neustále ochomýtal kolem vyřízlého otvoru a byl nedočkavý. Chtěl vidět ty návštěvníky zblízka a také jako první. Nicméně mu to teď nebylo dopřáno, ale to se brzo mělo změnit.
Komentáře