Indigo o sobě ví, že je indigo, nepotřebuje se ptát na to, zda jím je. Ostatně je to jen slovo a nic víc, stejně jako různé jiné tituly. Skutečná podstata tohoto slova je však v činech, od kterých se pak odvíjí zobrazení nejen naší aury (energie, kterou tělo vyzařuje), ale i naše myšlení. U indiga je toto myšlení diametrálně odlišné, než u běžného člověka, zvláště proto, že VÍ a ZNÁ vše, co ke svému pobytu tady potřebuje (nemusí si domýšlet a učit se tyto věci). Navíc má v tomto ohledu velkou zodpovědnost. Není pro něj problém dát lidstvu nové hi-tech technologie a povznést lidi (naučit je telepatii, telekinezi atd.) Zádrhel je v tom, že ne každý došel tam, co indigo (k zodpovědnosti nejen ve světovém měřítku, ale v měřítku větším než vesmír). Indigo si uvědomuje všechny důsledky, které může svými činy způsobit. Neuvažuje, co se stane za rok za dva, ale co se stane za sto, dvě stě a tisíc let, protože má tu moc vyvolat takové události, které mohou nejen naši planetu od základu změnit. V tom je ten zásadní rozdíl. Pro indigo totiž není problém obětovat celý svůj život pro blaho nás všech a to bez nároku na odměnu. Postačí mu většinou jen vlídné slovo, či hřejivý pocit, že udělalo něco dobré pro svět, a že tu nebylo zbytečně, pokud by jeho život náhle skončil. Pro srovnání dodám, že to, co indigo zvládne za rok, či dva udělat/prožít, nezvládne obyčejný člověk ani za celý život a pokud ano, tak si bude říkat, jak užitečný byl jeho život. Pro indigo je to však velmi málo. Proto se někdy může zdát, že lidmi kolem sebe opovrhuje. Spíš se to dá nazvat smutkem, protože díky svým vědomostem a znalostem je nepochopeno a tudíž se pak uzavírá a straní se od lidí, aby nemuselo trpět. Po nějaké době se však naučí, jak s tímto vším zacházet a vyhnout se osamělosti, ale ještě předtím si projde těžkými zkouškami, potupou a bahnem, které zvládne jen málo kdo. To ho naučí pokoře, laskavosti a trpělivosti. Indiga ví, že na jejich slova vždy dojde, ale občas uklouznou a řeknou i něco, co nemělo být vysloveno, takže se to pak na ně hezky všechno svalí. Normálního člověka by taková situace položila, ale indigo ne, ví, že se nesmí vzdát. Však co, když se to dneska nepovedlo, tak se to povede zítra. Díky tomu si v mládí docela dost natluče kebuli. Ví, že nezáleží na tom, kdy se co stane, ale že se to stane. Navíc si plně uvědomuje, že se naučilo zas něco nového. Vidí dobré i v tom zlém a naopak, protože ví, že vše se děje z nějakého důvodu, a že není náhoda to, co se mu děje.
Co se lásky a nenávisti týče, tak indigo zpravidla nastavuje zrcadlo. Navíc si uvědomuje ono karmické „Oko za oko, zub za zub“, pro něj to není pomsta, ale vyrovnání závazku, což je dost podstatný rozdíl. Tady však záleží hodně na vedení rodičů, aby mu ukázali, co je dobré a co ne, když nastavuje toto zrcadlo. Indigo to sice ví, ale nedokáže odhadnout únosnou míru. Karmicky je v právu, proto taky oplácí min. dvojnásobkem, zvláště když mu jde o to, aby i ta druhá strana pochopila, jak se cítí a jakou mu tím působí bolest. V mládí to proto může u indiga vypadat tak, že se snaží ze všech sil „utýrat rodiče“, ale opak je pravdou, protože rodiče jsou v tomto ohledu většinou slepí a hluší. Ani se nesnaží svému dítěti porozumět, takže místo komunikace následují příkazy a zákazy, kterým se indigo podrobí jen tehdy, pokud samo uzná, že jsou oprávněné. Pokud nejsou, tak je ignoruje. Má v svůj vlastní žebříček hodnot, kterého se drží a podle kterého posuzuje druhé a také samo sebe.
Docela velkým zádrhelem je pak i to, že tohle ještě nevyzrálé dítko se nemůže s nikým poradit o svých schopnostech, o tom, jak je má rozvíjet a jak s nimi zacházet. Současně si však uvědomuje svoji nadřazenost, což bývá dost nebezpečné, když se ještě neumí krotit. Z toho pak vyplývají různé zvláštní situace a především dokazování jeho pravdy, kterou se snaží dokázat za každou cenu a to i v případě, kdy už ví, že pravda je z vašeho pohledu někde úplně jinde. S tím souvisí také jeho „neomylnost“, kdy vám zapomene říct, že to myslí úplně jinak (v jiném rozměru vnímání). Např. bude stát nad hrobem člověka a bude vám do očí a se silným přesvědčením tvrdit, že žije, i když ví, že jeho tělesná schránka zemřela. Pro indigo má však smrt docela jiný význam (duchovní). Pro něj jsou obyčejně lidi vlastně jen chodící mrtvoly – zombí (těla bez duše).
V pubertě (věkově neomezeno) se to pak může projevit jako „božská nemoc“, pokud je vedení slabé. Tuto nemoc měli kdysi faraoni v Egyptě. Slovo FARAO je třeba rozdělit na tři části, aby jsme plně pochopili jeho význam (FA-RA-O). Slabika „FA“ ukazuje na nedokonalé vnímání u spodní vrstvy (tělo), ale taky na pochopení horních dvou (duše a ducha). „RA“ je bůh slunce, tedy vědomosti, pochopení sebe sama, své výjimečnosti. „O“ je pak spojením všeho dohromady, tedy celku. Tím nám vzniká ERA (věk/doba). Mladé indiga jsou tedy děti slunce – malí faraoni (duše jež tu jsou víc než několik tisíc let, proto mají takové vědomosti). Každé z nich je však v jiné fázi vývoje.
Situace: „bude stát nad hrobem člověka a bude vám do očí a se silným přesvědčením tvrdit, že žije“. Teď jsem si uvědomil, že jsem to nenapsal zcela správně. Když se indiga zeptáte, zda onen člověk žije, tak vám v první chvíli bez rozmyšlení řekne, že ano (nebo ne, záleží na situaci). Neví sice proč, ale ví to. Proto to považuje za pravdu a je o ní hluboce přesvědčen. Jakmile však zjistí, že je dotyčný pochován, tak pochopí, že to, o čem si myslel, že je pravda a co mu bylo „sesláno“ do jeho mysli jako odpověď na vaši otázku je lež. Neexistuje to v hmotném světě, ale v duchovním. Jde tedy pouze o jiný úhel pohledu. Takže je pravda, že žije i to, že je mrtev. Touto hmotnou konfrontací tedy u něj nastane zlom a bude se vám snažit vysvětlit, že to myslel jinak (duchovně). Musím upozornit, že toto není lhaní, ač se to tak může zdát. Indigo má možnost vytáhnout si informace o čemkoli, ale pokud je ještě mladé, tak nedokáže rozlišit, zda ty informace spadají do hmotného nebo duchovního světa. Bere svět jako celek. Neodděluje hmotné od nehmotného, tak jak jeho rodiče, kteří mu zakazují, aby před lidmi nemluvil o těch svých nesmyslech (aby si nemysleli, že mají dítě blázna). Proto se pak musí potýkat s tím, že o něm lidé říkají, že je lhář, i když on za to v podstatě nemůže. Ta odpověď byla určena jen vám (vašemu podvědomí), nikoli však jemu. Proto je to pro něj obtížné rozlišit, než tomu dostatečně porozumí. Indigo je jen průchozím kanálem (zrcadlem) pro druhé. To je jeden z důvodů, proč se také tak snadno urazí a uchyluje se do ústraní. Má pocit, že mu křivdíte, když ho za jeho nezištnou pomoc nazýváte lhářem.
Např. když si povídá v pokoji s dědečkem a vy se mu snažíte namluvit, že neexistuje, tak to od vás považuje za lež, protože on s ním mluví a vidí ho nebo cítí jeho energii! Pokud se takováto situace, kdy indigo nazvete lhářem (neprávem), bude opakovat častěji, tak se pak může stát, že se jím rozhodne být. Je to opět jen nastavené zrcadlo a má na to plné právo… Jistě se teď divíte a říkáte si, co to melu za nesmysly, ale nejsou to nesmysly. K tomuto zrcadlu dochází jen proto, aby vám ukázalo, co znamená skutečné lhaní. Takže pak už jen s těží rozlišíte to, co je pravda a co lež, protože to dovede podat se stejným přesvědčením jako když je to pravda. Což taky pro něho v ten moment pravda skutečně je, protože tomu, co říká plně věří… a může vám to názorně dokázat… Tím se dostáváme k další zajímavé vlastnosti, k jeho pojetí víry a uvědomění si své vlastní moci. Víra má u něj zvláštní ráz. Není to víra ve smyslu věřím v boha, ale v sama sebe, ve své schopnosti, v to kdo a čím jsem (víra o své výjimečnosti). K postupnému uvědomění si této moci dochází postupně a nenápadně. Někde něco jen tak plácne (a ani mu nepřipadne na mysl, že se to může stát) a během chvilky se to stane. Každá takováto situace v něm podnítí touhu přijít tomu na kloub, proč se tak stalo, až nakonec dospěje k jedinému logickému závěru: Řekni a stane se. Požádej a dostaneš. Sice to již dávno vědělo, ale pro něj bylo nutné ověření v praxi (ve světě, kde mu lžou i jeho vlastní rodiče), aby ho to přesvědčilo, že to funguje i v této dimenzi (naší realitě). Než se však naučí toto používat a pochopí (ověří si) celý tento princip, tak uplyne mnoho let. Nakonec zjistí, že sice může, ale nemusí tuto moc užívat… že může, ale nemusí… a že se tím nemá plýtvat na blbosti, tedy ne pro své osobní blaho, ale v případech, kdy je toho skutečně třeba… Mimochodem, na tomto principu (požádej/dostaneš, řekni/stane se) jsou postaveny všechny příručky a semináře o úspěchu v podnikání, ale v podstatě to je jen velmi prostý zákon vesmíru (akce a reakce), jež někteří jedinci považují za magii.
S tím dopátráním se toho, kdo je to vlastně indigo, je docela zádrhel… proto je lepší nepátrat po tom, zda je, či není… stejně ví, že je jinej, tak o co jde, je to jen další nálepka na škatulce psychologů… brrr. Lepší je hledat ty skutečně důležité věci (k duševnímu rozvoji) a pomáhat tam, kde je třeba.
Pro indigo obzvláště v dnešní době platí: mlčeti zlato, mluviti stříbro… minimálně než dojde do doby, než porozumí svému okolí a lidem v něm.
Ono je to drobet složitější… jak už jsem napsal, indigo primárně nastavuje zrcadlo… není tu tzv. pro sebe, ale pro druhé. Tohle je třeba si uvědomit. Jeho úkolem tedy není „jeho spása“ a pomoc sama sobě, ale spása nás všech. Drtivá většina z nich zná část svoji budoucnosti, ať už ze snů, nebo z vizí (ve dne). Nicméně po určité době pochopí, že tyto vize a tato jejich budoucnost, kterou viděli se může, ale také nemusí stát, pokud se rozhodnou něco změnit! Nicméně toto rozhodnutí není zprvu na vědomé úrovni, ale spíš podvědomé, později je to vědomé. Ono to stranění souvisí s jedním slavným výrokem: „Neházejte perly sviním, perle svině zašlapou a pak na vás zaútočí.“ Straní se tedy hlavně proto, že nejsou pochopeni, tedy ty jejich myšlenky. Zkuste někdy takovému malému dítěti položit otázku o bohu, existenci, či o smyslu života. První, co udělá, tak si vás zkoumavě prohlédne a pokud uzná, že si z něj nestřílíte a opravdu to chcete vědět, tak se rozpovídá. Doporučuju, aby jste si na to sedli, protože to, co vám řekne, vám buď vyrazí dech, nebo si budete ťukat na čelo (v závislosti na tom, jak jste duševně daleko – s poznáním). Takže když mu skočíte do řeči a bez velkého přemýšlení (aniž se nad tím skutečně hodně zamyslíte, což indigo pozná) mu řeknete, že je to hovadina, či blbost, tak se okamžitě stáhne (viz perly).
Další zádrhel tkví v tom, že nejdou s proudem a proto jsou odsuzováni. Mají ojedinělý styl nejen v oblékání, ale ve všem, co dělají, či co poslouchají. Takže nejen doma, ale i ve školce, škole i v práci jsou naprostým unikátem, kterému rozumí jen pár lidí, když se hodně snaží. Proto je společnost (primárně na škole) odvrhne, protože jejich jednání i styl neodpovídají době, ve které žijí a jsou tedy jimi postaveni na okraji společnosti (mimo kolektiv). Takže to není o tom, že se indigo stahuje, ale opět jen nastavuje zrcadlo. „Vyřadili jste mě, dobrá, tím jste pro mě skončili“ a uzavře se do ústraní takovým stylem, že pro ostatní bude záhadou, co vlastně dělá. Protože velmi málo mluví o vlastním životě, ale jen pozoruje, co se kolem něj děje. Díky tomu pak mají daleko více času na přemýšlení o lidské psychice a snaží se jí porozumět. Není to tedy o tom, že nevědí, ale potřebují mít jistotu (podvědomě), že to tak skutečně je/bude, když do ničeho nebudou zasahovat a nechají věcem volný průběh…
Jak už jsem psal o těch vizí ve dne, tak to je to, co si potřebují ověřit. Tedy, že to co vidí, se skutečně stane a jakmile si toto ověří, tak pak začnou experimentovat nejen se situacemi, ale i s časem. Dá se tedy říci, že každý, kdo kdy potkal indigo, tak se změnil, či spíše indigo v něm probudilo jeho přirozenost díky tomu, že mu buď nastavilo zrcadlo nebo ho ovlivnilo natolik, aby se v něm projevilo úplně všechno. Tedy kompletně celá osobnost, což pro některé může být docela šok, když si uvědomí, co vlastně udělali. To spolu samo sebou nese i negativa pro indigo, protože to je vždy tím, kdo to odnese. Za dobrotu, na žebrotu. Což už jsem vlastně psal výše. Nicméně nebýt právě tohoto, tak se do sebe neuzavře a nebude se vnitřně rozvíjet (duchovně zemře), což je další takový paradox. Bohužel, nic není ideální. Indigo totiž bojuje na dvou frontách zároveň. V jedné se potýká s reálným životem a ve druhé s duchovním. Pokud tedy nemá podporu v tom duchovním světě (od rodičů) a je mu deformováno myšlení pozemskými měřítky, tak ztrácí spojení s touto „knihovnou“ a pak se jej musí velmi pracně znova učit. Byť se tohle znova naučí velmi rychle, v řádu dnů a týdnů, tak může dlouho trvat, než bude mít možnost se tomu znova naučit (není příležitost, klid atd.). Málo kteří rodiče totiž dokáží vzít na vědomí, že jejich dítě je něco víc, a že má tu moc změnit svět. Nejen, že nevěří, ale děsí se toho, že budou mít nějaké takové dítě. V podvědomí lidí u nás je totiž velmi silně zakořeněn osud JK a právě toho se šíleně moc v podvědomí děsí (toho že ztratí své dítě). Takže místo podpory se pak v rodině indigo setkává spíš s ponižováním na toto téma, což opět vede k zrcadlu. Ad přístup (knihovna) – změna budoucnosti: Některé situace změnit nejde, ať se indigo bude snažit jak chce (jsou nějakým způsobem důležité nejen pro svět, ale i pro něj). Příklad: Bude vidět ve snu, co se stane a kdy (např. bouračka). Prvně se bude snažit situaci předejít, tedy nějakým způsobem ovlivnit děj přímo na místě. Jakmile zjistí, že to nepomáhá, tak se bude snažit tomu místu za každou cenu vyhnout, přesto se však na to místo nakonec nějakou podivnou shodou okolností v ten daný čas dostane. Nakonec uzná, že to nemá smysl a podřídí se tzv. osudu, přesto se však nevzdá a bude pátrat po tom, proč se to stalo zrovna takto. Což ho nakonec (někdy až po několika stovkách situací) dovede k dalšímu zajímavému vysvětlení…
Nedojde však k jednomu, ale hned k několika zároveň…
a) Sny se dají proměnit ve skutečnost, pokud v ně silně věříme
b) čím více na něco myslíme, tím více to podporujeme
c) pokud si v mysli dokážeme představit situaci tak, jako že se již odehrává, a plně v to věříme, tak tato situace nastane.
d) myšlenky jsou hmotné a jakákoli z nich se může stát realitou!!!
e) NIC NENÍ NEMOŽNÉ, VŠE JE USKUTEČNITELNÉ
foto: neznámý zdroj (staženo z FB)
Jakmile tedy dojde k poslednímu bodu, uvědomí si, že tento svět je jen relativní a že může udělat naprosto vše, na co pomyslí. Stačí si to jen představit a pokládat to za realitu (uvěřit tomu, tedy připustit nepřipustitelné). Takže konečně, po několika letech ovlivňování, tvrdých zkoušek a hledání, je opět tam, kde bylo na začátku… Dospělo tedy k té samé víře, jakou mělo kdysi… tím se mu opět otevře spojení s touto vesmírnou knihovnou a jelikož si už plně uvědomuje sílu i moc, která mu byla dána, tak ji používá velmi opatrně a zvažuje všechny možné dopady. Po těch tvrdých zkouškách také ví, že když se ji snažilo využít ve svůj prospěch nebo pro prospěch hmotný, tak se to vždy obrátilo proti němu a už také chápe proč tomu tak bylo… Je mi jasné, co mi asi namítneš, že píšu o něčem zcela jiném, než na co jsi poukázal, ale… i když má přístup ke všemu, tak ke svému životu jako takovému přístup nemá nebo jen velmi omezený (k informacím o tom, co bude). Jak je to možné? Protože nechce znát svoji budoucnost… Ví, že když ji bude znát, tak jsou jen dvě možnosti a to buď ta, že se jí podřídí, nebo ta, že se ji bude snažit změnit, ale tím, že ji už zná, tak ji vlastně podpořil (vytvořil) a taková budoucnost je sice změnitelná, ale daleko hůře, než budoucnost, která vytvořená není… ostatně už si dostatečně odzkoušelo, jak to dopadlo a nehodlá riskovat to, že se bude točit stále v kruhu, jelikož jde o budoucnost nás všech…
Mladá indiga velmi pátrají právě po té budoucnosti, ale ne proto, aby věděli, jaká bude, ale proto, aby věděli, co zde mají za úkol… to je hodně velký rozdíl… později však zjistí, že nemá smysl znát budoucnost (viz výše), ale pátrat v minulosti. Protože pokud bude znát budoucnost, ale nepoučí se (nejen) ze svých chyb, tak ji stejně nebude moci změnit. Takže první chybu, kterou pak odstraní, je znát svoji budoucnost a místo toho si vytyčí cestu, po které půjde… Indigo má vlastní žebříček hodnot (velmi kritický) a dle něj pak posuzuje, co je dobré a co ne… pokud tedy bude vychováváno v rodině zlodějů, tak se bude snažit jít cestou nejmenšího odporu a tedy vymyslet geniální způsob okrádání, což ho ale nakonec dovede k tomu, že krást se nemá a bude proti tomu bojovat nebo okrádat ty, co okrádají ve velkém 🙂 Totéž platí i u rodiny, která je pobožná… opět z počátku bude hledat dokonalost ve víře až nakonec zjistí, že to byl blud a víra je zcela něco jiného, než mu bylo vštěpováno a bude proti náboženství bojovat 🙂 Jde tedy o to, že indigo se snaží nalézt dokonalost ve všem, co dělá a to za každou cenu… tedy i za cenu toho, že někomu ublíží, což si většinou z počátku neuvědomuje, ale později to spíš bere jako nutné zlo k dosažení momentálního cíle (když se kácí les, tak lítají třísky), protože ví, že později to způsobí dobro (ztráty jsou jen dočasné, ale nikoli trvalé)… Vše má svoji kladnou i stinnou stránku, takže když někomu ubližuješ, tak mu tím také dáváš najevo, že s ním chceš být, tedy ho máš nějakým způsobem rád, ať už proto, že mu můžeš ublížit nebo proto, aby na tebe myslel. Zdá se ti to nelogické a přitažené za vlasy? Není a platí to naprosto pro všechny a pro vše. Takže když indigo chce někoho něco naučit, tak ubližuje proto, aby ti pomohlo a když ti pomáhá, tak proto, aby ti ublížilo a tím tě něco naučilo … a když se někam zavře, aby ti neubližovalo a ani nepomáhalo, tak tě to bude trápit tím, že ti po čase bude chybět nebo pak vymyslí něco (novou technologii, napíše převratnou knížku atd.), což z počátku ublíží mnohem více lidem… takže stejně ubližuje (ať se na to díváš jak chceš)… čili se dá říct, že úkolem indiga je učení nás všech pomocí ubližování/bití (nastavení zrcadla), aby jsem si to uvědomili, jak to bolí. Jistě mi také namítnete něco o bezbrannosti indiga, ano, pokud bude v dobré rodině, tak bude hodně bezbranné, protože se nenaučí bojovat, takže ho pak svět „schlamstne“ a padne do bahna (viz ukázky telepatie a nadpřirozených schopností u malých dětí)… zamyslel jsi se, jak tím ubližují své rodině, když toto dělají na veřejnosti a jak to ubližuje lidem, kteří slepě věří v to, že oni jsou ti jediní, kdo dokáže něco změnit, takže sami ztrácí víru v sebe sama, jak to ubližuje světu, když se nechávají takto „prodávat“? Dokonce, i když přehnaně učí lidi… tak působí ostatním lidem zlo. Indigo není o dobru nebo o zlu, ale o posunutí lidstva někam dál… a to lze jen pomocí akce a reakce 🙂 Vem si takového Ježíše, to byl taky takové indigo (reformátor) a jak šíleně lidem ublížil… ale ne tím, jak žil (i když své rodině ublížil, když ji za rodinu nepovažoval), ale tím co se stalo po jeho smrti… je z něj modla, lidi se díky němu pro víru vraždí atd. ale toto je jen dočasné (byť v řádu tisíce let)… ale nakonec, až poznají, o čem mluvil, tak dojdou tam kam on, tedy budou moci mluvit s bohem a dělat zázraky… Totéž je i s Hitlerem, který vlastně lidem pomohl, dal světu nové technologie (byť díky válce), oddálil přemnožení lidstva atd. Jak vidíš, tak vše má svoji dobrou i stinnou stránku a nelze tedy někoho předčasně zatracovat ani vynášet někoho do nebes, protože nevíš, jaké to vše má smysl pro budoucnost… a to že to má vždy hluboký podtext, tak to teď vidíš právě na těchto dvou… Kristu a antikristu… kdo z nich je však tím dobrým a kdo zlým? Ježíš má na svědomí miliardy mrtvých, Hitler „jen“ miliony, ale to je jen dnešní pohled… za dva tisíce let to totiž může být úplně obráceně 🙂 Indiga a IQ: Tato čísla jsou u IQ testů pro indigo hodně zavádějící… indigo klidně může být „tupé“ jak poleno, protože mu stačí „stáhnout“ si odpověď. Jiná věc je to, jak s touto informací naloží. Je třeba si uvědomit, že indigo používá dimenzionálního myšlení, tedy takové, kde současně probíhá řešení daného problému např. v 5 dimenzích zároveň (někdy i více, záleží na jedinci i situaci), což i při IQ 70 dává slušných 350. Ale indigo většinou nemá IQ 70… jejich logické úvahy jsou dostačující a pohybují se kolem IQ120-140 a když to znásobíte pěti, co vám vyjde? Proto ty jejich myšlenky jsou tak moc nadčasové/geniální. Háček tkví v tom, že IQ testy jsou stavěny na něco zcela úplně jiného a především nemají nic společného nebo jen velmi málo s reálným životem. U IQ jde jen o logiku a „pouhé“ sčítání, či dokreslení něčeho (logicky), kdežto indigo dokáže počítat i s náhodou, osudem, karmickým zatížením, momentální situací (dokáže velmi přesně zjistit, co si ten druhý myslí) a začlenit to do výpočtu a to jsou věci, se kterými si logika ani ty nejmodernější teorie už neporadí. I metoda toho „počítání“ se zcela odlišuje od logického myšlení. Základní logika tam sice je, ale teorie zde přestávají platit, protože tyto naše teorie jsou použitelné jen v té první dimenzi. V těch dalších to vypadá spíš jako rozsypané puzzle ze zdánlivě nesouvisejících kousků. Pokud se však budeme na ty kousky dívat pod správným úhlem, tak zjistíme, že do sebe zapadají, i když jsou si jak velikostně, tak i dimenzionálně odlišné. Dá se tedy říct, že těch 350 není o IQ, ale o EQ, které ale pracuje na dimenzionální úrovni, což je dost podstatný rozdíl oproti klasickému EQ. Pro vysvětlení uvádím, že indigo (malé dítě) velmi rychle pochopí výraz 1=0, 2=3 (viz. moje Teorie všeho – 8. část) nebo 3+3=8 aniž to počítá (což ještě nedovede), protože to je pro něj konstanta, kterou si vyřešilo už kdysi dávno. Prožilo si to nesčetněkrát (v závislosti na daném vývoji jedince/stáří jeho duše), a proto to má již zafixované (tak jako 0=1+2+3=7) a také to dokáže vysvětlit způsobem, který pochopí i laik (pokud je už na úrovni, kde si to prožilo). Někdy se také stává, že ještě mladé dítko zaperlí takovým stylem, že se i učitelům ve škole protočí panenky. Vzpomínám si na jednu příhodu, která nejen mě ovlivnila život. V páté třídě jsme psali písemku z matiky (nějaké rovnice) a já si za boha nemohl vzpomenout na vzoreček. Tak jsem zavřel oči, uklidnil se a z ničeho nic jsem hned na to dostal nápad, jak to elegantně vyřešit (připomnělo mi to jednu situaci ze života). Při odevzdávání pak učitelka jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, co jsem tam napsal. Místo jednoho výsledku, který měl vyjít, tam byly dva. Zarazila se, podívala se na to pozorněji a pak mi řekla, že je to sice dobře, ale že tohle se učí až na střední a dala mi dvojku, jelikož jsem to neudělal tak, jak chtěla (podle vzorce, co jsme se právě učili). Sice mě to ze začátku trochu zamrzelo, ale chápal jsem to… Zkrátka to se mnou bylo (a ještě stále je) dosti zajímavé. Hitler i Kristus byli oba indigo… ale každý ten dar využil k něčemu jinému, byť ideologie obou byla o sjednocení a nastolení míru (není to divné, ale pravdivé). Nicméně jeden z nich zapomněl na to, že mír a sjednocení lidstva se nedá dosáhnout násilím, protože každý podrobený člověk bude vždy usilovat o svobodu. Toho lze dosáhnout jedině tím, že sami lidé přijmou tuto Svatou Víru, či takové společenství dobrovolně. Jedině tak lze dosáhnout míru. Tedy tím, že jeden druhému budeme pomáhat nalézt jeho cestu a tím se budeme sami učit v dokonalosti. To samé se týká i toho, jak se tady teď bavíme. Když budu říkat, že to je tak a onak a budu vám říkat, že to co vám říkám, je jediná pravda a neexistuje nic jiného, tak je to vlastně jen nucení do něčeho, čemu nevěříte. Takže proč nutit. Lepší je nabízet možnosti a já vám nabídl obě dvě. Jak tu, že je to zasloužené za minulý život, tak i tu, že máte možnost toho dosáhnout za současného života. Vy jste si vybrali například tu první a druhou jste zavrhli, ale to neznamená, že neexistuje. Vše má svůj protiklad a jedno bez druhého být nemůže. Ani vzduchoprázdno není zcela prázdné, v každé hmotě je energie, která nevymizí, dokud se tato hmota nepřemění na něco jiného. Proto i člověk sám má možnost být indigem, pokud to přijme a bude se snažit tohoto stavu dosáhnout. Je to tedy stále jen a jen o tom, co připustíme za možné a co ne… tedy o našich straších… o tom, že se budeme muset podřídit té Jediné Svaté Pravdě, která je v současnosti chápána jako lež, ale vězte, že za dalších „x“ tisíc let tomu bude stejně jen v jiném hávu… vše tu už bylo, je a bude… mění se jen naše chápání toho, co tu bylo, je a bude.
Český národ jsou slované, tedy ti, co kdysi šířili „Slovo“ pravdy, jsou to „lvi“ z pokolení Judova… stále mají tuto moc, záleží ale jen na nich, zda jsou stále pevní v tomto odhodlání a v hledání pravdy, tedy té božské podstaty v nás… „Kdo hledá, ten nalezne. Kdo se ptá, tomu bude odpovězeno.“ Tímto se liší indigo od jiných… tedy tím, že není pasivní, ale právě naopak aktivně hledá (stále) a nezahálí. Stále musí o něčem přemýšlet (hledat odpovědi)… Indigem se můžeme stát už za svého života. Jak? O tom se zase rozepíšu jindy. 🙂
Komentáře