Kde se v člověku bere lenost?
Už delší dobu jsem měl tzv. hluché období a to ve všem, co mám rád a co dělám… Proč?
Nechtělo se mi nic? Proč? Nic nemá smysl. Proč? Čas ukáže naše(mé) zbytečné počínání. Proč? Jsem jak zrnko písku na duně v poušti. Proč? Protože se mi zdá, že nic nemůžu ovlivnit. Proč? Protože ač se snažím sebevíc, tak se „nic“ neděje. Proč? Ona písečná duna se nemění. Proč? Protože jsem línej se pohnout z místa a konečně jít něco dělat!
Taky zažíváte podobný pocit (je jedno v čem)?
Zkuste si položit min. 6x proč, tak jako já a uvidíte, kde je jádro pudla.
V tomto příkladu je to prostě prach obyčejná lenost a marnost počínání. Něco jako sysifův kámen.
Někdo se to snaží skrýt za ono „vzenešené“ prokrastinuji… ale je to jako ve francouzštině nadávat… zní to sice hezky pro ucho, ale ve skutečnosti…
Je zajímavé, jak se kolikrát lidé vymlouvají, že nestihli to a ono, že jim chybí čas a když ten čas mají, tak ho jdou utratit na blbosti,které nepotřebují, a které jim tento čas berou, takže na důležité věci nemají pak čas a říkají, že nestíhají.
Já říkám, kdo chce, ten si čas najde. Kdo se chce stresovat, ten se bude stresovat, kdo chce pohodu, tak si ji vytvoří atd.
Vše záleží jen na nás, čemu/komu budeme věnovat čas – to nejcennější, co máme, protože nikdo z nás neví, kdy mu jeho svíčka dohoří.
Komentáře