Proč je naše krev červená a ne třeba zelená?

Odpověď najdeme, světe div se, nejen na křižovatkách, ale i v přírodě jako takové. 🙂

Že tomu nerozumíte? N8sledující příklad vám to jednoduše vysvětlí.

Auta projíždí křižovatkou, skočí tam oranžová (pozor, dojde ke změně stavu semaforu), naskočí červená a sebevědomý řidič šlápne na plyn a projede to na červenou v domění, že to ještě stihne projet… ona červená aktivuje jeho smysly pro akci… pravým opakem je, když semafor z červené blikne na zelenou, řidič to sice vidí, ale „usne“ a ostatní na něj troubí, aby už jel…

Čím je to způsobeno?

Zelená v přírodě navozuje stav odpočinku, relaxace a pohody… kdežto červená zase ukazuje na akci, že se bude něco dít, že je stav „nouze“.

Představte si teď, že byste se řízli a měli krev zelenou, co by se stalo? Vykrváceli byste, protože než byste ji zastavili, tak byste usnuli, či byste tomu nevěnovali takovou pozornost, jako když vám teče červeně…

Podobně je tomu i u býčích zápasů – opět reakce na červený podnět… a stejně tak se červená „hodí“ do kuchyně (je třeba akce – jíst), či do vykřičeného domu (je třeba se pářit – vyvinout rychlou akci) – zkuste si to na paloučku v lese (zelená udělá to, že budete o dost „pomalejší“ – romantičtí, než přejdete k samotnému aktu).

A tak se dá pokračovat dál… ale zkuste vyjmenovat (klidně jen pro sebe), kolik je toho v přírodě červeného?

1) sopky – magma

2) hrobaříci, beruška, mravenci

3) červenka, papoušci, kohout

4) člověk – rty + u žen pohlavní orgány, některé opice – zadek

Dá se z toho něco usuzovat? Ano, příroda nevytváří nesmysly… vše je promyšlené a jedno navazuje na druhé… a pokud ne, tak daná „cesta“ zanikne – nemusí hned, ae třeba za několik generací

a víš o tom, že když červenou vyfotíš černobíle, tak bude skoro černá, ale když vyvoláš barevný negativ a z něj pak uděláš ČB fotku, tak je bílá? a že napříč tvory je různé vnímání té které barvy? dokonce ani lidé se nemůžou shodnout v některých odstínech, což považuji za důkaz toho, že každý vidíme svět ve zcela jiných barvách (proto se ti jedna líbí ajiná ne?)

ještě doplním, že jsme se všichni shodli na základních barvách, ale co když já vidim modrou, ty žlutou a třetí třeba zelenou, ale říkáme jí červená, abychom se shodli?

Hlavní zádrhel jsou právě ty přechody a právě tam je zakopaný pes (jiné barvy, které vnímáme jsou patrné hlavně u jejich přechodu) – proto je třeba očního testu barev u řidičáku… to samé je i s tím, že něteří jsou šeroslepí a jiní ne… další se klidně můžou dívat do slunce a nezkazí si oči a jiné to naprosto oslepí…

je to jedna z mých teorií, ale není jak ji otestovat – z testu by bylo sice jasné, že oční receptory zachytí tu a tu vlnovou délku světla, ale to není důkaz o tom, že ji vnímáme stejně. A právě barvy jsou pro život na zemi (jak ve městě, tak i v přírodě) zcela zásadní…

jen si vem, když třeba něco hledáš a nemůžeš najít a přitom to máš přímo před očima… to je tvoje slabina taková barva – to je ta barva (vč. okolní), kterou „nevidíš“ a nebo jen stěží – na ni jsi slepá…

proto se ti jiné bavry vidí lépe a jiné hůře (na určitém podkladu, či vedle sebe) a kvůli tomu se ti líbí i to, jak daná barva ladí k druhé, ale to je čistě jen tvoje vnímání a nemusí to být (není) to vnímání všech, protože pokud by bylo, tak všichni chodíme ve stejných barvách, napříč styly… totéž se týká šperků – někomu se líbí stříbro, jiný má rád zlato, a další raději přírodní materiály (dřevo, kůže atd.)

Teorie záření (vlnové délky celého spektra) je celkem rozsáhlá a běžně se používá jak u TV, tak i jinde… velmi zajímavé je právě spektrum, které normálně nevidíme… jako je UV záření, infra atp. Zamyslel jsi se například, proč ptáci tak brzo ráno zpívají a tak brzo jdou spát? Je to ráno zimou, která jim je, nebo je to právě tím vycházejícím sluncem a jeho paprsky? A navečer je to měsícem a jeho bílým světlem? Tak jako tak to jsou dvě vlnové délky viditelného spektra, proto lidé mají rádi „teplé“ (žluté) světlo a u bílých zářivek/lamp snáze usínají – jsou unavenější (což jsem si na sobě nejednou odzkoušel)

Komentáře

Napsat komentář