Opakující se sen o zemřelém člověku, jež spáchal sebevraždu

Dotaz: „Prosím o radu,náhled. Třetí noc sny o mym zemřelým manželovi,loni 25.6.sebevrazda. Jak na to koukat?“

Odpověď:

Osobně se na opakující se sny dívám stylem, že se mi snaží něco říci, proto se opakují – tedy, že stále dělám něco stejně a mám to změnit (po té se povětšinou už nezdají), na druhou stranu i opakující se sen může říkat něco jiného a to i v případě, kdy je děj naprosto stejný, protože vždy záleží na pocitech – a to jak ve snu, tak i po probuzení – pocity jsou vždy to nejdůležitější, co formuje naši mysl, co se týče podvědomí, to už je druhá věc… je zřejmé, jak se blíží výročí jeho smrti, tak na něj myslíte (mnohem intenzivněji, než normálně – a to i podvědomě), tedy že jej ještě nechcete „pustit“, anebo že se snažíte pomoci, ale zatím ještě nevíte jak…

Takové šalamounské řešení je udělat něco jinak, nebo ještě lépe postavit něco (předmět), co ti ho připomíná, z původního místa na místo zcela jiné – to už bude pro podvědomí dostatečný „důkaz“, že to berete v potaz, ovšem je tak třeba dělat cíleně (myslet na něj) – zdá se to být jako magie, ale magie to není – jde jen o to, že na daném místě budou působit jiné energie (třeba ty „lepší“ – když se budeš řídit srdcem), a i když tomu nebudeš věřit, zkus to… za zkoušku přeci nic nedáš 🙂 a pokud nějak extra nefandíš duchovnu, můžeš si to představit to působení energií tak, jako by jsi si hrála s atomem, kdy mu prostě odebereš nebo přidáš elektron => bude mít jiný náboj atd.

Druhým důvodem může být něco, co ti chce říci, tedy ne to, že ty bys ho „držel“, ale přesně naopak, že se ti snaží předat něco, co je nějakým stylem pro tebe důležité, což může být cokoli (dokonce i čas!!! tzn. tím že nad tím budeš přemýšlet a budeš se tomu věnovat, tak ne/stihneš něco, co je nějak důležité pro další chod událostí)… jelikož neznám konkrétní sen, tak těžko radit, co to může být, ale můžeš se ho na to zkusit sama zeptat – třeba ti jen zapomněl něco důležitého říci (z jeho pohledu)…

Běžně se lidem zdá o mrtvých v dny jejich výročí, či když se dostávají do nějakého bodu zlomu (varují před nebezpečími všeho druhu) a mrtví zde v tomto případě hrají roli pomocníka – či „anděla strážného“ na jejich cestě…

Jo a ještě něco – být člověkem je cílená sebevražda, ať již se na to díváme jakkoli – celý život tě žerou červi, až tě sežerou úplně, nebo skončíš v plamenech při kremaci… naše duše si tu cestu vybrala a souhlasila s ní… jediné, co je trvalé a co si odnášíme z tohoto světa je zkušenost, nikoli majetek a tělo… každá duše si naplánovala takovou a onakou cestu i s jejím koncem, protože tam, kde něco končí, tak začíná nové… odhaluje nám to jiná zákoutí a jiné cesty, o kterých jsme do teď ani nevděli, že existují… vše má svůj důvod, nic se neděje bez důvodu a kde je důvod je i následek a i když to zatím spočítat moc neumíme, tak jsme předvídatelní jako východ a západ slunce a to s ještě větší přesností 🙂 ale to už jsem se dostal úplně jinam 🙂 prostě a jednoduše: až projdeš moji cestu a zakopneš na každém kameni a zvedneš se, či ne, tak jako já, tak pak suď mé činy… a ti co říkají, že je něco zlé či dobré… není dobro beze zla a zlo bez dobra… vše je propojené, je to harmonie, tak jako máme pomyslný ráj, tak je i pomyslné peklo ani jedno není větší, nebo menší – je to přesně jako jin a jang – v každém je „kapka“ toho druhého 🙂 přesto to není jediná míra, kterou toto universum používá, ale to už je na jinou debatu 🙂

Komentáře

Napsat komentář