Jako malý člobrda to zažil asi každý… něco jsme si usmysleli, rodiče nám to dali a pak jsme to nechteli, protože to, či ono…
Správný výběr toho, či onoho je třeba provádět již v začátcích.Je to už dosti dlouho, co jsem to slyšel a ani nevím zda je to pravda, ale daný koncept se mi velmi líbí… Tedy že v Japonsku se učitelé zaměřují na individuální výchovu a učení již od ranného mládí – a má to logiku – podporovat to, co dítě baví… vždyť to děláme i my dospělí, to co nás baví (povětšinou) to děláme… nicméně většina je svázaná v síti „závazků a norem“ a těžko opouští vyjeté koleje, i když je zcela zřejmé, že tohle není pro ně ta správná cesta a tak jsou raději smutní, rozmrzelí, naštvaní, místo aby tu svoji energii dali do něčeho, co je bude bavit a co jim bude dělat potěšení… kdo jiný by to měl udělat, než právě oni, sice byli formováni slovy: „Musíš, jinak…,“ ale skutečně museli?
Ono to jde a někde to už pochopili… jen někteří furt nechtějí vyjet ze zajetých kolejí a raději se budou lynčovat, než aby změnili styl myšlení, práci, místo, bydlení atd.
Ten japonský styl je brán již od velice útlého věku a co dítě baví, to se snaží podporovat a už v té době se to třídí, kdo kam půjde, a co kdo bude dělat… další věcí je pak samotná výchova… to myšlení u nás je diametrálně jinde, než v Japonsku… tam to má velice hluboiké kořeny ala samurajové atd. ty hodnoty a vzory tam stále jsou, kdežto u nás se respekt a váženost setkává s výsměchem a opovržením, ač máš praxi jakou chceš, ač si stará jak chceš…
To nechceš – nemusíš je i není bič… jak se říkalo za stara – bez práce nejsou koláče… nemusíš pracovat, ale pak si nestěžuj, že nebudeš jíst… nu a cílem tohodle celého je najít každému takovou práci, že ji bude brát jako koníčka a bude ho bavit… protože práce, do které je vloženo srdce a pohoda vypadá zcela jinak, než práce ve stresu a nepohodě 
častokrát se mě lidi z jiných částí haly ptali na to, jak je možné, že my máme tak super kolektiv, jak to, že mí lidé mají extra pauzy navíc atd. bylo to tím, že jsem to tak nastavil a kolektiv s tím souhlasil a když bylo třeba, tak jsem taky šel za ponk – prostě jsem byl jakoby jeden z nich v jednu chvíli a v druhou jejich nadřízený… první na co jsem se ptal, jak se vyspali, jak se cítí atd. zda nejsou unavení… člověk si řekne, že je to hovadina, a proč by to jako měl dělat, ale to jsou ty klíče, které otevírají cesty do lidských srdcí
Vem te si ty podvody s vysokoškolskými tituly… a to je jen špička ledovce… dnes je u nás slovo čest považováno za špatnou vlastnost a naopak se podporují ostré lokty, protože kapitalismus je takový – jde o tržní hospodářství, na kterém to všechno stojí – konzum pro konzum.. a kdo se neprosadí, má smůlu a může být dobrý jak chce 
Komentáře