Byl jednou jeden klášter – velmi starý. Byl uprostřed nehostinné pouště. Důvod byl prostý. Šlechtici zde zavírali neposlušné dcerky a své manželky, aby je donutili poslušnosti a také k dobrému vychování ke dvoru. K čemuž patřilo i studium víry a modlení se. Zvláštností tohoto kláštera bylo to, že kol kolem nebyla ani památka po vodě a tak se voda do kláštera musela dovážet. Opět prostý důvod. Nejbližší osada s vodou byla vzdálena čtrnáct dní pěšky nehostinnou pouští a tak útěk z tohoto kláštera nepřicházel vůbec úvahu. A i přesto se několikrát stalo, že se o to některé z žen pokusily. Marně. Sem tam měla jedna z nich štěstí a narazila na ni karavana s vodou, putující do kláštera, a tak ji naložily a dovezly zpět. Zuboženou, potrhané šaty, popraskané rty od spalujícího slunce. Děsivý pohled. A právě v tomto klášteře mělo dojít k něčemu, s čím nikdo nepočítal…
Komentáře