Jak už bylo řečeno, tento klášter byl uprostřed nehostinné pouště a tak svěřenkyně byly odděleny od mužského pokolení celkem spolehlivě. Nicméně některé z nich by si s muži rády zalaškovaly. A kdy jindy, než když je karavana tu. Samo sebou sestra představená o tomto riziku věděla a tak k mladým mužům pustila jen léty prověřené a spolehlivé sestry, nikoli svěřenkyně. Ale co čert nechtěl, jedna ji přeci jen ulítla z dohledu a začala se motat kolem skladiště a…
„Zdravím, jak se máte?“ zeptala se zdvořile Dita.
„Ujde to, už to budeme mít za chvíli všechno složené. Dneska to šlo nějak rychleji,“ odpovídal pomocník Jiří. Statný mládenec samý sval. Ditě se líbil a tak pokračovala v konverzaci dál, co a jak, jaká byla cesta a snažila se mu tak říkajíc vlézt pod kůži. Inu mladá krev. Samo sebou na odezvu nečekala dlouho…
„Tak co, riskneme to? Jen rychlovku, tady na seně,“ lákala Jiřího Dita.
„Já nevím, je to tu dost na oku, co ve skladišti vzadu, jak jsou sudy?“
„Tak dobře, jdeme!“ rázně na to Dita.
Samo sebou, že se snažili býti potichu, ale Jiří ho měl velkého a tak to sem tam Ditu i maličko zabolelo, načež vyjekla. Naštěstí se to obešlo bez rizika. Ovčí střevo nasazené na Jiříkově údu se neprotrhlo…
Jak vycházeli ze skladu, tak si jich všimla sestra představená a hned si vzala Jirku k sobě, co tam dělali spolu, když Dita nebyla přidělena k vykládce. Jiří to zkušeně zahrál do autu, že jí jen chtěl ukázat, jak se přečerpává voda ze sudu do sudu. Sestru představenou to uspokojilo a již neměla další otázky… vše ostatní bylo skryto v duši Jiřího a Dity. Smluvili se, že jak pojede nazpět s karavanou, že se sem zastaví a zase si užijí hezkou chvilku. I Jiří byl pro a tak byla ruka v rukávě. Bohužel už neměl další střevo z ovce, tak si dělal starosti, kde ho sežene, ale Dita ho lákala, že klidně může být i bez, že si dají pozor… ale Jirka se znal a pak… udělat se do ženy, to je pro chlapa jako on, navíc mladého a bujného jak kůň, slast.
Komentáře