Spisovatelská činnost je přesně taková jako ledovec, který můžete vidět někde na nějakém obrázku (na hladině). Je to spousta dřiny a práce, nehledě na učení se novým věcem (to co je pod hladinou). Nikdo přeci nechce zakrnit a spisovatel také ne. I on se stále vyvíjí a jak se vyvíjí on, tak se vyvíjí i jeho práce. Když vezmu svoje psaní před 20lety, tak jsem se o dost posunul, ale čím to je? Zkušenostmi a tím, že už právě těch 20 let píši. Jo, sice na blog/stránky/v diskuzích, ale píši… Mimo to řeším kde jaký zádrhel, tak jako tomu bylo a je u výkladů snů, kde jsem se snažil některé situace vyřešit, či navrhnout řešení a udělal jsem podporu atd.
Každý spisovatel je unikum, těžko čekat od spisovatele něco, v čem nevyniká, či kde tzv. šlape po tenkém ledu… ale najdou se i tací, kteří to prostě zkusí a když přejdou onen led, tak jsou jak by řekli v Rusku: „Geroji“.
Spisovatelské řemeslo je jako krasohled, máte nasypané kamínky (životní zkušenosti) a je na vás, jak krasohled natočíte (jak a co napíšete). Je to jako v životě, každý z nás vidí věci jinak, ale to neznamená, že je někdo lepší či horší… lepší a horší je to, jak danou věc dokážeme podat a za a jak se k tomu postavíme my sami, zda si budeme hledat podobné situace a je jedno, zda budeme čerpat informace někde v knihovně v archivu, či zda půjdem na pivo/víno a podíváme se na danou situaci v reálu.
Když má spisovatel svůj deníček a píše si poznámky, tak je to super, ale i bez toho se dá zvládnout to, co chceme napsat. Ano, vím, ty nejlepší nápady přicházejí před spaním a když si je nenapíšešm, tak zaniknou. Ráno nám zůstanou jen střípky, ale zapisovat si je by znamenalo nevyspání se a přetržení nitě, dokonce ani mluvit v polospánku není to proavé. Osobně mohu říci, že jsem si takto zkusil něco namluvit na záznamník a dopadlo to blbě… byly tam mezery, nesmyslné pasáže atd. Takže tudy taky cesta nevede, právě proto, že to prožíváme… a to třeba i ve snu, ale po probuzení většinou nevíme nic.
Ledovec, to nejlepší z nás může vypadatz velice male, ale každý, kdo do tohoto řemesla zabrousil ví – vidí onu práci, která za tím je, tedy pokud to není úplně odfláknuté. Každý si to dokáže domyslet, vyjma čtenářů. Ano, je tomu tak. Čtenář ani neví, že na jedné knize může pracovat přes lidí, od bet, přes redaktory až po distribuci a knihovníky, či knihkupce.
Obrázek ledovce nám to hezky ukazuje – výsledné dílo a vše, co na to navazuje a není vidět… a co vy? Máte podobnou zkušenost? Víte, kdo a co stojí za knihou, než se dostane z myšlenky na papí až skončí v knihkupectví?
Komentáře