Kdo zná StarTrek, ten jistě ví o jakou scénu jde. Kdo ne tak vysvětlím…
Je to jedna z našich („trekís“ – tak si říkají fandové ST) oblíbených hlasových scén ve filmu Star Trek IV: The Voyage Home z roku 1986. Hlavní inženýr Montgomery Scott žádá, aby pomocí počítače ukázal plány pro dosud nevynalezený průhledný hliník. Posadí se za Macintosh SE z 80. let a přednese ikonickou hlášku „Hellooo Computer“. Scottymu bylo řečeno, aby použil myš – myslí si, že je to mikrofon – zvedne myš a začne mluvit.
Jeho „Hellooo“ však zobrazil kreativec poněkud jinak…
Co myslíte, jde o náhodu, nebo již v minulosti byl skrytý vzkaz pro budoucnost? Tedy pro nás… že počítače jsou cesta do pekel? 
či to je snad zobrazený odpočet?
Nechám na uvážení každého z vás…
p.s. jak se říká, je to sranda, dokud se nic nestane 
p.s.s. dříve se nula přeškrtávala, dnes už je to vidět jen zřídka kde, aby bylo jasné, že jde o nulu a ne o velké písmeno „O“, a to proto, že nula i písmeno „O“ se zobrazovaly identicky – důvodem byla grafika, přesněji řečeno malé množství pixelů (bodů) na písmeno (tuším, že 8x4body – už nevím). Je to ostatně vidět i na hrníčku, leč ještě s horším zobrazením, které však ještě dnes můžete vidět někde u starších Hi-Fi věží.
Internet i počítače tu máme pěknou řádku let, nyní nastupuje doba umělé inteligence. Kam až to povede si netroufám odhadovat, ale indícií pro to máme hodně…
Nicméně žehrat na to, je asi takové, jako žehrat na oheň vše má svoje pro a proti… a není nic, co by to nemělo… dokonce i strom, který se dotkne nebe, musí mít kořeny až k peklu… jinak se prostě vyvrátí… vše je v harmonii a není rubu bez líce a i když se nám zdá, že je všechno jinak, tak za čas se zase všechno změní a bude tak jak původně, jen v jiném hábitu…
Aby jeden mohl žít v klidu, tak druhý musí bojovat a je jedno na jakém poli, zda fyzicky, duševně, či duchovně… vždy je min. jeden který bojuje a je jedno s čím/kým… vždy tomu tak bylo a nejspíše i bude… dle toho, co jsem o přírodě i tvorech (vč. člověka) zjistil, tak se neustále pohybujeme v pomyslném kruhu, kdy má na vrch buď jedna, nebo druhá strana, ale současně má zas druhá strana něco, co nemá ta první a tím se vzájemně doplňují a vytvářejí tak harmonii – v konečném důsledku… mám rád sci-fi – vesmír i jeho dálavy i potenciální jiné dimenze… ale současně se též rád dívám i do mikrokosmu… protože vše je si podobné jak vejce vejci… není nic, co by tu před námi už dávno nebylo… my jen kopírujeme zažitý model, sem tam úspěšněji, jindy méně… proč by se třeba taková sluneční soustava podobala atomu? a proč u ní platí podobné závislosti? pokud chceme „vyspět“, tak je třeba kopírovat přírodu a udržovat rovnováhu 
když vezmu třeba ptáky, tak ti se řídí na dlouhou vzdálenost magnetickým polem Země.. nedělají to letadla taky tak (hodně podobně)? a co třeba radar? ten už mají netopýři taky hezkou řádku generací… nic nového jsme neobjevili, jen vytváříme více, či méně zdařilé kopie a to i ve vztazích (obecně), jediné, co se mění je čas a místo a tím pádem i způsob provedení ale nic nového…
foto: autor neznámý – nalezeno na netu
Komentáře