Jistě znáte Krkonošské pohádky a pokud ne, tak si je můžete pustit, jsou moc pěkné, ale k věci.
Otevřu tak ledničku a přemýšlím, co si dát… no samo, že jsem ji zas zavřel, páč nic co tam bylo mě nenavnadilo. Ne že by nebyl výběr, ale hledal jsem specifickou chuť.
A tu Drobek na mě: „A co pomazánku, dal by sis?“
Já: „Jo! To je to, co jsem chtěl!“ a vítězně jsem zajásal.
Drobek: „Tak skoč do krámu pro rybičky a já ti ji udělám.“
No, místo jedněch rybiček jsem vzal rovnou troje, když už, tak už. Drobek se tedy pustil do díla a na konec mi to dal ochutnat, zda to není málo slané. Nebylo, ale něco mi tam nesedělo, tak jsem ochutnal ještě víc a pak mi to došlo: „Tam pomazánka je moc rybí!“
Ta slova byla jak blesk z čistého nebe. Co následovalo, si už raději ani nepamatuju, ale z naštvanosti to přešlo do humoru ala Trautumberg: „To kyselo je moc kyselý… ten bramborák je moc bramborovej…“ a zůstalo u toho dodnes. Pokaždý, když mi Drobek dělá právě tuhle, tak vynikající, pomazánku z rybiček, mě s tím popíchne. 😀 😀 😀 No, co jsem si nadrobil, to si taky musím sníst, co už… 😀 😀 😀
Je mi jasné, že každá domácnost má právě něco takového, nějakou spešl perličku, průpovídku či cokoli podobného. Dokonce i ten Krteček vznikl díky Drobkovi, ale o tom zase někdy jindy.
Komentáře