„Jsme věčnými žáky. Žáci dělají chyby, chybami se člověk(lidstvo) učí a stává se mistrem. Mistr už dospěl k tomu, že ví, že se ještě musí hodně učit, takže je zase žákem.“
„Všechno špatné je k něčemu dobré.“
Nebuďte tedy netrpěliví… vše postupně vysvětlím a začnu od množin, jelikož množina je vztažnou soustavou a postupně půjdu dál… obecně platí, čím složitější celek, tím jednodušeji se dá vypnout. Půjdeme tedy podobným směrem. Ne, nechci vám bořit celý domeček z karet, jež jste si za ta léta vybudovali, ale pouze ukázat, kde má trhliny. To, zda stojí v něm žít nebo bude lépe ho zbourat a postavit nový nechám už zcela na vás… Budeme postupovat po jednotlivých krocích a nebudeme je přeskakovat.
Podíváme se na základy matematiky, kde pochopíte, že 1+1=1, 1+1=2, 1+1=3 přes 2+2=1, 3+3=1 až po 1=0 a že důležitý je vždy ÚHEL pohledu, jak se na tyto množiny(soustavy) díváme, nikoli množiny(soustavy) jako takové… Platí to u všeho a pro vše, jak pro klasickou vědu, tak i pro esoteriku a že se tyto množiny(soustavy) navzájem ovlivňují nejen směrem „dolů“, ale i směrem „nahoru“.
Tam, kde končí klasická věda, tam nastupuje esoterika a naopak. Ostatně i oba tyto pojmy jsou jen relativní. Proto zavedu, relativně nový, sám v sobě relativní, pojem Božská matematika, kterou v těchto soustavách budeme používat. Nebojte se, mezi Božskou matematikou a klasickou matematikou není až tak velký rozdíl a jsou si jak podobné, tak i rozdílné. Rozdíl je pouze ve vnímání (úhlu pohledu). Samotná matematika (počítání) je stejná, i když vyjde relativně jiný výsledek!
Jedna, dva, tři, my jsme bratři:
Začneme tedy s jedničkou. Jednička zobrazuje jednu soustavu. Jednička je tedy pro nás a vlastně i celý vesmír, základem všeho.
Když tedy spojíme dvě soustavy jedniček, tak vznikne třetí nadsoustava (dvojka), která má vlastnosti obou podsoustav (jedniček): 1+1=2
Dvojka je tedy pro nás výsledným ideálem dvou soustav jedniček. Je tedy jakýmsi dítětem těchto soustav a logickým členem rodiny (matka,otec,dítě).
Platí tedy 1+1=1+1+1 takže to zjednodušíme a vyjde nám, že spojením muže a ženy vznikne nejen rodina, ale i dítě, což jsou dohromady tři: 1+1=3
Trojka je tedy číslem rozpínavosti a zároveň mystiky (svatá trojice=tělo+mysl+duch).
Platí tedy 2=3? Ano, ale pouze za předpokladu, že 1=2 Takže jak na to? Podívejme se ještě dál…
Otec i matka mají nejméně jednu vlastnost shodnou (např. dýchání), takže i tato vlastnost byla předána, ale nezměnila se, což vyjadřuje vztah 1+1=1 Jednička je tedy nejen základem všeho, ale i ochráncem sebe sama (pud sebezáchovy) a vlastním bytím (já jsem).
Vztah 1+1=1 si zjednodušíme a to na 2=1. V matematice je jedno, na které straně se čísla nachází, když se rovnají, tak si to tedy otočíme: 1=2 a to je v souladu s předchozím příkladem 2=3
Z tohoto malého nástinu je vidět, že používání rovnítka je i není přesné a v případě 1+1=3 je lepší použít chemickou značku „z toho plyne“ 1+1=>3 … když to rozložíme, tak nám vyjde 2=3 a 2>3… Jak si tedy s tímto poradit, co je vlastně správně?
Opět jde o úhel pohledu, jak se na tyto dvě rovnice díváme… muž+žena je rodina a zároveň muž+žena+dítě je rodina.
Jak je tedy možné, že 2>3?
Pro lepší názornost použiji peníze, jež hýbou dnešním světem. Aha… už vám svitlo, že?
Takže máme rodinu složenou z muže a ženy a rodinu složenou z muže, ženy a dítěte… první rodina (2) má pro sebe (po rozdělení) větší obnos peněz (polovinu pro každého) než druhá rodina (3), tam je to pro každého jen třetina.
Už slyším, jak mi namítáte, že peníze nejsou všechno… Ano, to je pravda a tam, kde je peněz míň, tak tam je víc lásky, protože se tato rodina musí spokojit s málem, aby zbylo i na dítě.
Můžeme také říci, že 2<3 nejen co do počtu, ale i co se vzájemné lásky týče… Můžeme tedy napsat 2<3,2=3,2>3, zjednodušeně je to 2<=>3, z čehož plyne, že mezi 2 a 3 je stejný vzájemný vztah, tak jako mezi všemi ostatními čísly, jež spolu sousedí!
Proto tedy mějte na paměti, že veškeré rovnice a znaménka, které budeme v této Božské matematice používat, jsou pouze úhly pohledu, nikoli skutečnou pravdou a výsledky jsou jak součástí vyšší, tak i zároveň nižší soustavy!
Nula, kruh, alfa a omega, počátek a konec všeho:
Lépe si vztah mezi čísly můžeme vysvětlit na existenci koule (3D) respektive kruhu (2D). Prvně si tedy definujme vztažnou soustavu. Budeme používat kruh, takže použijeme soustavu 2D s osamy x a y, kde místo v němž se tyto osy protínají je středem kruhu. Pro tuto naší definovanou soustavu to bude kruh, ale pro nadřazenou soustavu už to bude pravidelný mnohoúhelník a pro soustavu podřazenou to bude soubor nekonečně mnoha bodů, jež tento kruh tvoří a pro další podsoustavu to už budou jen jednotlivé body mezi nimiž je nekonečná vzdálenost, to samé platí i pro kouli v 3D.
Úhel pohledu:
Vraťme se zpět k našemu kruhu. Kruh je tedy soustavou jednotlivých bodů (A,B,C,…), které na sebe navzájem navazují jako úsečky/AB/BC/ a zároveň je mezi nimi nekonečná podobnost v délce /AB/=/BC/, ale také nekonečně rozdílná poloha v soustavě souřadnic(x,y) /A/(x,y)/B/(x,y)<>/B/(x,y)/C/(x,y), kde poloha bodu (x,y) je vždy stejná a zároveň různá, dle toho, jaké přiblížení použijeme. Bod (x,y) je tedy pouze průměrem (deltou) jež je ve stejném poměru, jako je přiblížení… Proto můžeme říct, že platí 1=0 a zároveň 1<>0, kde znaménko určuje jen úhel pohledu v dané soustavě. Takže jablko i hruška je shodné, když se na ně budeme obecně dívat jako na ovoce, ale platí pro ně, že jsou vzhledově i vnitřně rozdílné. Když půjdeme hlouběji a dorazíme na jejich relativní základ (jádro), tak zjistíme, že toto jádro určuje to, že jde o ovoce…
1=0:
Na příkladu toho kruhu můžeme vidět, jak moc relativní je náš pohled na svět a pojmy jako jsou 2D a 3D prostor jsou pouze relativní. Z čehož plyne, že 1=0 a zároveň 0=mínus nekonečno, 1=plus nekonečno a rovnítko zobrazuje, v jakém smyslu se tyto dvě hodnoty(1a0) rovnají. Tím pádem i veškerá fyzika, chemie atd., které se učíme a používáme jsou jen iluzorní a platí pouze pro danou soustavu tzn.“ideální“ soustava je vlastně vše a nic zároveň. Je to soustava bez pohybu, bez evoluce a zároveň s pohybem i evolucí tak rychlou, že se nám to může jevit jako bod na TV obrazovce, který se nepohybuje, ale ve skutečnosti se hýbe tak rychle, že nám to připadá, jako že stojí. Tudíž je (ne)existence soustavy závislá na všech jevech, co vnímáme/známe i nevnímáme/neznáme nebo ani na jednom z těchto jevů. Jakmile v kruhu bude chybět jeden bod, tak už to nebude kruh. Bude to jen pravidelné uspořádání bodů, které se podobá kruhu, a které mají „relativní“ počátek i „relativní“ konec a je to tedy nedokonalý kruh. Pokud kruh bude zobrazen jen jedním bodem, tak už se nejedná o kruh, ale o bod. Zároveň tento bod je kruhem pro podřadnou soustavu. Škoda, že se vědci vždy nechají „lapit“ představou o ideálním světě. Přitom zapomínají na základy matematiky, které se učily v první třídě, že jablka a hrušky nelze plést dohromady, i když je to ovoce. Z toho všeho se dá říct, že i konstanty, které jsme si vytvořily v naší soustavě, jsou jen deltou (průměrem) soustav podřazených i nadřazených a platí pro ně všechny jevy, tak jako pro naši soustavu, jen poměr těchto jevů je nekonečně velký nebo malý, to záleží z jakého úhlu se na to díváme a v jakém poměru jsou tyto soustavy.
Komentáře