Vzkříšení

Přemýšlím o výrazu „vzkříšení“

J.K. byl vzkříšen a vstal z mrtvých…

Jenže je tu zádrhel, běžně o vzkříšení mluvíme tak, že někoho křísíme vodou (např u omdlení), či jinak (jako složky IZS). Kdo ho tedy tou vodou křísil? Není to tedy špatný slovní obrat?

Když vezmu tehdejší hygienu, tak onen křest (např. Janem Křtitelem) bylo vlastně očištění od špíny (potažmo se to týká i aury a očištění od toho, co člověk udělal tak nějak mimoděk, nevědom si následků, ať již špíny v mysli, tak i v reálu – například zabití mouchy ), ale to sem moc nechci plést…

V podstatě člověk si tak nějak „musí“ projít špatnou životní dráhou, aby poznal to skutečně dobré… měl ono měřítko Když se nad tím zamyslím, tak ono vzkříšení může být klidně dozrání genomu, kdy z „mrtvého“ (špatného – nevyhovující danému prostředí) vznikl velice odolný gen – něco jako vznik DNA, zajímavá je též o na doba a zmíněná trojka (/tedy i svatá trojice) – tři dny (což může být i 3tis. let – pro toho nahoře je den jako tisíc let ) a současně ta trojice může zobrazovat ženu, muže a díte… základ lidské evoluce.