Zrovna jsem se vrátil od milenky a ve dvřích mě uvítala žena a povídá:
„Podívej, co jsem ti koupila!“ a ukázala mi překrásný hrnek na kafe, jaký jsem vždy chtěl.
„Jé, ten je super,“ zajísal jsem. „Uděláš mi do něj kafíčko?“
„Jistě drahý,“ odvětila žena a sama si také udělala kafe.
Seděli jsme u s tolu a povídali si a mě janejdnou přišlo, že to vůči ní není fér, taktot ji podvádět, vždyť je to moc milá a hodná žena, která se o mě vždy postarala…
Dopil jsem kafe až do konce a dole vidím nápis – Jsi otráven!
Hrklo ve mě, to jako fakt, nebo je to jen šprým? Krve by se ve mě nedořezal, jak moc jsem byl v šoku. A tu mi najednou přišlo, že to mám za to své záletnictví atd. A tak jsem najel na upřímnou notu, protože pokud mám zemřít, tak s čistým svědomím a pokud je to jen hra, tak…
„Víš, Heli, chodím za jednou slečnou a…“
„Já vím…“ mrkla na mě Hela a usmála se.
„Prostě a jednoduše, druhá míza no… Co ti mám vykládat,“ snažil jsem se skrýt rozpaky.
„Tak druhá míza, jo? Já ti už nestačím? Málo se o tebe starám?“
„To ne, ale… já nevím, jak ti to mám vysvětlit a asi to ani vysvětlení nemá. Prostě se mi zapálily lejtka ajá se neudržel…“
„A proč mi to vlastně říkáš?“
„Aby jsi věděla, že nejsem taková bačkora, jak si myslíš a dokážu se k danému problému postavit čelem.“
„Co bys na mém místě dělal ty?“
„Já nevím, asi bych stropil scénu a dotyčného si podal.“
„TO je zajímavé a co myslíš že jsem udělala já?“
Vzal jsem hrnek a ukázal na jeho dno a písmo tam.
Usmála se, ale mlčela, dlouho mlčela a pak řekla: „Apríl!“
Oddechl jsem si, už jsem myslel, že mé dny jsou sečteny.
„Heli já ti slibuju, že už nepoběžím za žádnou sukní a ani se za ní neotočím, když projde kolem mě. Dala jsi mi pořádnou lekci, jen co je pravda… A já tě nehcci ztratit!“
„Dobrá, Honzo, pro tentokrát, ale pamatuj, příště tam už ten jed bude…“ rozesmála se a dala mi fakt dlouhý polibek na znamení, že přijímá dohodu.
Byl jsem najednou štěstím bez sebe. Ano, Hel, byla výjimečná žena a ztrati ji, co bych si počal…
Komentáře