Sotva jsem se sklonil pod páskou, tak jsem ucítil onen charakteristický pach rozkládajícího se těla, který s každým krokem narůstal, až jsem byl na místě činu.. Tlející maso bylo zorházeno všude kolem mě… nedalo se určit, kdo to byl, natož jeho pohlaví, i lebka chyběla, asi byla odnesena někam jinam…
Ač jsem byl na podobné výjevy zvyklý, tak se mi tentokrát obrátil žaludek a přispěl jsem tak do této „spouště“ i svým obsahem. Opodál stojící poručík se jen škodolibě ušklíbl a pronesl cosi ve smyslu,abych si dal odchod, ale byla to moje práce,tak jsem odejít nemohl… Dal jsem si kapesník před ústa a dýchal ústy, ale ani to moc nepomohlo… Zápach byl tak intenzivní, že i můj pes stojící opodál se jen s nelibostí koukal v čem že to šlapu… Střeva byla roztrhána na kusy, které se držely přilepené na stěnách. Vypadalo to, jako by někdo dotyčného vzal motorovkou a pořádně se v tom vyžíval. I přes svůj odpor jsem musel tou hnijící směsicí projít do dalšího pokoje, kde bylo druhé tělo. Bylo zdánlivě neporušené, ale jen co jsem zvedl lebku, tak se z ní vylil její „obsah“ – tedy mozek. To už se neudržel ani poručík… Bylo to tedy jedna jedna.
„Kurnik tady je krve jak z prasete a kusy toho jsou ještě na pánvičce…“
„Co blbneš, vždyť to je prase, někdo si jen dělal řízky..“
„Z lidského masa?“
„Prasečí…“
„Fuj, to jsem si oddych,“ a kousl do chlebu s řízkem, který mi nachystala žena…
Komentáře