Ne! Poučky jsou pro blbce, inteligence ovládá chaos!
No ne, jako fakticky jsem na žádném tvůrčím psaní (rozuměj sešlosti – kurzu) nebyl a nejspíš ani nebudu – jsou dny, týdny, měsíce, kdy na vše házím bobek a pak je tu období múzy a to nejím, nespím a jen do sebe liju hektolitry kafe 
Ale je fakt, že pravidelnost v psaní (tedy jakýsi závazek ke čtenářům, kteří to čtou) má své pro… stačí si sednout a po pár větách se člověk hned rozepíše a pak se nestačí divit, co za tu chvilku vytvořil a že to není až tak zlé, jak to na začátku vypadalo… (jeden z bodů jak se vyhnout lelkování – vznešeně: prokrastinaci)
Ono je to možná i tím, že je rozdíl mezi psaním jako koníček a jako hlavní činnost… nu, a jelikož teď začínají práce na zahradě atp. tak fyzická práce udělá to, že u psaní se odreaguji a opačně… ale jak říkám, já osobně nad sebou potřebuju bič ať již ten imaginární, tak i ten skutečný (klasický deadline), protože jinak nenapíšu ani řádku… vesměs je to tak u mě u všeho, pro něco se nadchnu a chvíli mě to drží a pak finýto…
U psaní jsem zatím za ty roky zůstal asi nejdéle a to hlavně proto, že furt někde něco vypisuju a tak vesměs vznikají veškeré mé články, povídky i knihy… sednu k pc projedu net, u něčeho skejsnu, rozvinu diskuzi, pak to celé sesumíruju a mám článek na web hotový a je to vesměs bez práce…
Samo, ne vše se dá takto napsat/publikovat, ale většina toho ano… něco jiného však jsou smyšlené příběhy, ale i ty má člověk tak nějak odkoukané od někoho, a nemusí to být celý příběh, ale třeba jedna příhoda, či krátká scéna… a ač se to někomu nemusí líbit, tak jsme vesměs lepiči toho, co vidíme kolem nás a toho, o čem a jak sníme, či co se nám honí právě hlavou…
Vidíte to třeba i tu… začal jsem otázkou a ani jsem nevděl, co k tomu mám vlastně napsat a vyšla z toho tato stať… nebýt net, tak nevím, co bych dělal zda bych se dostal k psaní jako takovému… nicméně jsem zjistil jednu věc a to, že když píšu, tak se mi daří danou myšlenku lépe specifikovat – zformulovat, než když bych ji měl vyjádřit slovně… rétorika mi moc nešla ač jsem kdysi hodně často přednášel básně atd. dneska když mám mít někde křest, či povídání o knize/hách (třebas na škole), tak se kolikrát u dveří do místnosti potím a mám chuť se otočit a odejít ale to lidé nevidí, vidí jen sebevědomého chlapíka, který se s ničím nepárá, ale to, že z toho má tejden před tím, i tejden po depku, nevidí nikdo
Ono to podívání se pod slupku by si jistě zasloužilo nějaký vzevrubnější text ale na to FB není nikterak stavěný… a sklouzávám k tomu i sám… tedy, že zde probíhá vše rychle, ve zkratce a co je delší, jak pět řádků, už nikdo nečte… takže těžko říci, zda se někdo dostane až sem na tento konec tohoto textu… něco jiného je však web, kde člověk přišel za účelem si něco přečíst a právě tam se takový text krásně hodí a člověk ho může ještě více rozepsat a sám čtenář nad ním může sám dumat, nikým neovlivněn (max. pohledem autora)…
Ale co je zásadní, pokud chcete skutečně umět psát, tak pište a samo i čtěte… to je asi nejdůležitější co existuje a je jedno co a jak, ale důežité je navyjít ze cviku… to čtení sice u mě moc neplatí a to je teda asi jediné, co k tomu mám načteny klasiky mám a současná literatura? nu nevím no… furt čekám na nějakou „bombu“ a ono zatím nic…
Komentáře