Je celkem důležité, jak si to dokážete nastavit.. zda to berete jako práci, nebo jako koníčka… zda musíte (máte daný termín nakladatelem) a nebo musíte (dáte si termín sami a snažíte se ho dodržet)… pak na řadu přijdou takové věci, jako je spánek (toho se spisovatelům moc nedostává, když je čapne múza 😀 ), protože pravý spisovatel nejde spát, dokud ji má (musí všechno tzv. hodit na papír), to stejné jídlo, pití… když jste v rauši, tak jen píšete a nic nevnímáte… no a pak jsou dny, kdy múza není… to je třeba se alespoň na pár minut věnovat pročítání textu, jeho oživování v paměti a nemusí to být ten text, který zrovna píšete… může to být další jiný… důležité je nedat mozku šanci zlenivět… no a nakonec tu máme vnější vlivy, nemoc, rodina, práce a ta naše vlastní lenost jen otevřít soubor a na chvíli něco kutit… takže klidně za 2 měsíce napíšete víc jak 5/6 knížky a poslední 1/6 děláte třeba i dva, tři roky, protože a) nápad, b) nálada), c) cokoli jiného…
Co se mi osvědčilo, tak psát tzv. pod tlakem… (je jedno, zda svůj, nebo nakladat.) a udělat si denní harmonogram a vždy k tomu zasednout v daný čas, děj se co děj… ano, někdy to nejde, ale to by se stávat prakticky nemělo… bud si a) přivstanete, b) půjdete později spát … dělat něco v průběhu dne asi nepřichází v úvahu, páč vás vše rozptyluje…
Osobně to mám tak, že se pro něco vždy nadchnu, napíšu caa 1/2 (2/3) za 14 dní (fakt to letí, ani to nestíhám psát) no a pak mě většinou múza opustí a já se s tím patlám jak umím.. dost často při tom patlání a shánění inspirace otevřu jiný soubor a čtu si již napsané (rozdělané) jiné věci… zkrátka se tomu věnuji na max. ale pak jsou dny, a to je mi jedno, že termín je třebas už za pár hodin, že prostě jen lenoším a nedělám nic kloudného, jen zevlím u netu a pařím gamesy :D, ale to je taky třeba, odpočinout si od toho atd. ale má to úskalí v tom, že z toho vypadnete a těžko se pak vrací (člověk se musí hodně nutit, aby něco napsal).
Jen dodám, že to, zda je dobré s tím textem něco dělat nebo ne zjistíte většinou po prvních 20min. Buď vyplodíte, řádek, odstavec, stránku a pak pokračujete jako šroubek, nebo není nic, co by jste s tím textem udělali a pak je lepší toho nechat a dělat něco jiného… je třeba vzít na zřetel, že jsme spisovatelé, tudíž pracujeme hlavou a ta si musí odpočinout, takže to chce manuální činnost, jako odpočinkovou, prostě zas na chvíli potýrat tělo (klidně i dlouhou procházkou).
Komentáře