V dobách, kdy bylo nehezky, právě v těch dobách zlých, se lidé semkli a začali si pomáhat a tvořit. Samo sebou tvořili z již nabytých vědomostí a zkušeností. Co se za život naučili, to zúročili a právě to vedlo k tomu, že se zase po nějaké době měli dobře a vážili si toho, co za těch zlých časů neměli. A abych nezůstal s tvořivostí pozadu, připravil jsem si pro vás jednu malou říkanku. Pravda, je drobet upravená, ale hodí se do dnešního našeho shonu. A navíc má i výukový charakter a je vlastně takovou připomínkou toho, čím vším jsme prošli. Někteří z vás si jistě řeknou, že je to blbost, ale přesně takto se pak v těch dobrých dobách vzpomíná na ty zlé časy, se slzou v oku a chvěním na srdci…
Pepa šije roušky, ustřihuje kousky,
Světlana mu pomáhá, už je šijí oba dva.
Klidně si „zprznite“ nějakou další říkačku (písničku), je to čistě na vás a je na lidech, která z nich zlidoví. Důležité je, abychom měly tyto dny stále v paměti. Minimálně do doby, než vlastně pochopí děti našich dětí, proč vlastně vznikly. Je to každopádně úcta ke všem, kteří zápasí s touto naší nelehkou situací a snaží se seč můžou. Právě v těchto dnech se projevuje lidské srdce a zrno se odděluje od plev, tak na to pamatujte. Třeba až to všechno pomine si řeknete: No jo vlastně, vždyť to bylo vlastně dobré! Mělo to smysl.
Když se stříhá látka, tak lítají nitě… (a mnohé další)
Mnoho zdaru vám všem a vězte, že jsou na světě ještě důležitější věci. My nevíme, kam to vede, ale už teď je znát, že se společnost mění. Ano, mění se, stmeluje se, znova budujeme ty základy našich předků… Společně vše zvládneme, tak hurá do toho… ZA LÁSKU A MÍR!
KKM@2019
Komentáře