Oč jde?
Prostě 20min. budete vykonávat (třeba i stereotypně) nějakou činnost a buď v ní budete pokračovat po těch 20min., nebo ji ukončíte, s vědomím, že vás to nebaví.
Dá se tak udělat spousta věcí, ale téže si tím zaplácnete tak volný čas, že na sebe nebudete mít čas, a když myslím na sebe, tak na sebe.
Ano, všechno má svoji silnou a slabou stránku a i v této „skládačce“ si můžete priority postavit jinak, abyste na sebe ten čas měli.
Nehleďte tedy na to, že vám někdo něco říká, a že to nejde jinak – najděte si vlastní cestu (nemusí být úplně totožná pokud vám nevyhovuje, ale bude vaše)!
Vše sice už bylo řečeno, vynalezeno, napsáno, prozkoumáno atd. Ale jen vy dokážete objevit nové závislosti na/v tom, co právě děláte.
Vemte si třeba náš pohled (od Slunce na blízký vesmír i jeho dálavy – relativně nekonečný prostor), jak jej nedávno vědci zveřejnili (odkaz se pokusím dodat). Je to jako když se my díváme na živou buňku, jen trochu jinak. A když už by se tedy nám známý vesmír choval jako buňka, tak je tu jedna nevyřčená otázka. Bude se též dělit, tak jak se živá buňka rozmnožuje? A co ostatní funkce i obranné mechanismy, které má, aby přežila? Jistě by stálo za to to porovnat – tento pohled na vesmír – s tím co víme o přírodě – živé buňce…
Vše se jen kopíruje, kopírujeme názory, životní cesty, traumata i sami sebe (děti), ale je to o něco jinačí, ale i zcela odlišné… Nicméně z pohledu vesmíru jsme si podobni jako vejce vejci. Vězte, že ani ten vesmír neví, že nějaký život na Zemi existuje – jediné vodítko má právě v tom, co vidí a kopíruje on.
Zdá se vám to šílené? Proč? Jen se podívejte na Sluneční soustavu a porovnejte to s nějakým atomem, podobá se to, nebo ne? Jak je možné, že to co vidíme v blízkém vesmíru vidíme i v mikrokosmu? Náhoda? Nikoli! Je to jen osvědčený model, který nám možná dokáže odhalit, že jsme jako obři pro jednu stranu a jako naprosté „nic“ pro stranu druhou.
Že už jste tohle někde slyšeli?
Ano, je to možné, opet je to kopie (byť třebas nedokonalá) jednoho starého známého výroku a současně je to i jeden z modelů lidského chování i chápání podstaty věci.
Základní problém např. v matematice, chemii, ale i fyzice tkví v tom, že jsme si zavedli jisté „konstanty“, které ale ve skutečnosti konstantami nejsou – tedy ano, jakoby jsou, ale jen v malém měřítku, ale pokud bychom takto uvažovali dál, tak dojde k nepřesnosti měření a to může být v jistých ohledech i osudové… A právě na přírodě a studováním její závislostí k okolnímu světu i tomu vnitřnímu můžeme porozumět nejen sami sobě, tomu, proč zde jsme a co je za hranicemi námi známého vesmíru.
A právě díky těmto znalostem můžeme, až na to budeme připraveni, a bude tu ta nutnost, skutečně uskutečnit vesmírný (dimenzionální/galaktický) „skok“, tak jak když přeskočí jeden elektron z jednoho atomu na druhý – přesněji řečeno posunout Zemi z dosahu Slunce, jenž se po nějaké době stane červeným obrem, což by bylo naším zánikem… A kdo ví, zda takto už „neskáčeme“ po celé eóny universem…
No jo, už končím, zase jsem se dostal někam úplně jinam… a to je těch 20min. u kterých se zaseknete, ne proto, že musíte, ale že chcete, i když se vám do psaní moc nechtělo. Jen jste měli touhu „něco“ (cokoli) napsat, abyste tu zanechali stopu (po onom „skoku“). 
p.s. ona novela, kterou píši – Skok – bude právě o těchto řádcích, takže se vskutku máte na co těšit 
Jen nevím, jak a kdy se k tomu dostanu (ne časově, ale ala múza, ať to není jen teorie plná pouček a výpočtů ).
Komentáře