Je třeba si uvědomit jednu zásadní věc a tou je to, že opilost je stav po a opíjení je stav současný. Takže jak na to? Je třeba se opíjet… jedině tak zůstaneme sví… a čím? Čímkoli je libo, poezií, prózou, a vůbec knížkami. Prostě abyste se nedostali do stavu opilosti, tak se musíte opíjet stále. 😀
Čas na vás naložil břímě a abyste ho nevnímali, tak se musíte neustále opíjet.
A proč?
Protože tak vznikají ty nejlepší myšlenky a nápady.
Lze za opíjení se považovat i baštění tyčinek?
Ano, je – pokud jste na nich závislí…
Je opíjení se čtením knih? Ano, je! Je opíjení se psaní knih? Ano!
Pokud skončíte ve škarpě, či na záchytce, případně na schodech honosné vily, tak se ptejte větru, ptáků i lidí, jaký je čas, protože jedině ten vám právě utíká pod rukama, když jste se opili a prožíváte opilost… a až se zase budete opíjet, tak vám vítr, vlna, či pták ukáže skutečný čas – ten nepromarněný, ten, kdy se dějí věci, které byste těžko zkousli, či udělali. Však na vás se dívá sám vesmír, celé univerzum, jak si vedete. Zda se necháte vést mírným opojením, či že se ožerete jako ta prasata. 😀
Pokud tedy nechcete být mučedníky času, či jeho nevolníky, tak se opájejte čímkoli, čím se dá, vínem, poezií, cností…
Odhoďte hodinky, ignorujte čas a čas vám dá čas.
Je to přeci tak jednoduché. 🙂
Komentáře