Asi ten název nevystihuje přesně to, co chci napsat a to, co vyplynulo z diskuze. Prostě, mnozí pisálci píší celý život do šuplíku a někteří jsou v tom tak ponořeni, že píší další a další díly a baví je to, ale jakmile se svým dílem (ukázkou) z takto psané ságy přijdou mezi zkušenější lidi, znalé problematiky a chtěli by to vydat, tak pohoří. Sesype se na ně kritika a jsou z toho takzvaně „v pejru“.
Takže co s tím?
Chcete něco vědět?
Já napíšu příběh dám ho své nejlepší betě na posouzení a když mi to vrátí, tak je tam víc červené, než tištěných černých písmen… 
takzvaný rudý teror… jo, když to tak bylo prvně, tak jsem odcházel poněkud skleslý, ale později jsem si na to zvykl a dost nešvarů (které mi v textu vytýkala) se mi povedlo odbourat… a i dnes po několika letech je to ještě stále rudý teror, to mi věřte… bez pořádné zpětné vazby nemá knížka šanci na úspěch… a kritika je vždy třeba, ale je třeba rozlišovat kritiku a hejtění… a pokud chcete dopadnout jako já, u své první publikace, tak si klidně nechte text chválit, ale pak se nedivte, že vám to na databázi knih ztrahjí takovým stylem, že si zničíte celé své renomé a to se dost těžko napravuje.
Pokud je příběh poutavý, tak jistě zaujme, otázkou dobrého příběhu je sekvence střídání akce a tzv. bezvládí, či popisů… někdo to má v krvi, jiný s tím má problémy… jde i dané téma, zda je originální, zda není příliš naivní, zda tam nejsou logické chyby v příběhu atd. toho všeho si dobré bety všímají a najít opravdu dobrou betu… no… časem pochopíte, že je přínosnější kritika, než pochvaly 
protože ta vás posouvá zas o kousek dál, jak dělat věci ještě lépe.
Popravdě nevím, kdo se bude chtít pouštět do tak dlouhé ságy, psané od dětství po dospělost… pokud čtenáře nechytnete hned zezačátku za pačesy, tak jej těžko asi udržíte v dalších dílech, byť v nich mohou být dobré myšlenky a pasáže… a jak jsem napsal, x dílů je v podstatě pro všechny zúčastněné dost velký risk… nejde zdaleka ani tak o peníze, jako o čas tomu věnovaný, protože když to krachne, tak to bylo zbytečné a zbyde jen povzdech. Je to jakési varování pro každého znalého daných věcí…
Já třeba mám napsáno (publikaci) za dejme tomu dva tři měsíce (píši povětšinou v zimě) a než kniha vyjde tak je podzim… a to mé knihy nejsou nikterak dlouhé, ale snažím se probírat naprosto všechny podněty a zjišťovat proč to a proč ono a jak to udělat líp a zda to není lepší přepsat, či přeškrtnout, v tom nejhorším případě celé překopat…. což se mi stalo před několika dny, a já takto překopával půlku knížky…. jo naserštve to, ale pokud to má mít nějakou úrveň a být čtivé, tak se prostě nedá nic dělat… někdy je dokonce lepší daný text zahodit a začít úplně nový… na knize totiž nepracujete jen vy, ale min. dalších deset lidí a v tom je ten háček.. a to nemluvím o lidech, co jsou tu – na diskuzích, kteří tomu věnují nezištně svůj čas z dobré vůle…
Jen mě tak napadlo… zkuste se ožrat do němoty no ne, jako fakt si nalejte sklenku a popíjejte a koukej se třeba na nějaký film, dělej něco jiného, nechte to plavat, ale někam si to uložte a koukněte se na to třeba za týden… dost to pomůže, protože to tak trochu už strávíte a budete k tomu přistupovat zase jinak, jakmile dané negativní emoce opadnou… zkus se zamyslet nad tím, zda dané názory jsou skutečně pravdivé a mají něco do sebe a co z toho se dá udělat líp a také se zamyslete, proč je kritizováno zrovna tohle takto? Napsali jste to nesrozumitelně, nebo proč? A klidně se k tomu vraťte a zeptej se daných lidí, protože nejlepší je právě ta interakce, když je zájem něco zlepšit, udělat něco líp, než to je, tak vždy se najde někdo, kdo pomůže. Ano, někdy to trvá, jindy stačí jediné slovo hlavně se nebojte, žádný učený z nebe nespadl. 
Popravdě, každý zkušený už k takovému dílu bude přistupovat s respektem, a hejtů bude minimum, protože ví, co to dalo práci hodit to celé na papír, ale na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že jako mladí píšeme jinak, protože ještě nemáme tak velkou slovní zásobo, jako už v dospělosti, kdy už známe ony ustálené fráze, ať již z našeho okolí, nebo z knížek, které jsme přečetli za tu dobu a filmů, co jsme viděli. Ano, to je právě to, co je důležité. Velká slovní zásoba, i představivost (uvěřitelná) a tu jako mladí prostě nemáme, takže, když se na daný první díl podíváme po letech, tak tam jistě najdeme i sami spoustu věcí, které se nám nebudou pozdávat a to už je jakýsi podnět k tomu, abychom to maličko učesali, než s tím půjdeme mezi lidi, na světlo boží a dali to vlkům a hyjenám na přetřes… ale věřte, že většina těch vlků a hyjen, to myslí v dobrém a snaží se vás nasměrovat. To jen vy z toho máte takový pocit, že vám to každý hejtí. Na tomto místě chci říci, že si musíme uvědomit, zda si necháme mazat med tzv. kolem huby, nebo přijmeme kritiku, byť tvrdou a uděláme to pro příště lépe.
Takže už víte, proč nezačínat na začátku své pisatelské kariéry právě takto dlouhé ságy?
Myslím, že gramatika není v tomto případě důležitá (jako je, ale netřeba ji teď řešit, to se může vyřešit následně), já celou věc pochopil tak (onen postesk), že nebyl jediný pozitivní koment a v tom je ten háček… proto jsem taky výše napsal, co jsem napsal, tedy, že je rozdíl si nechat knihu chválit od přátel a známých a je rozdíl pochvala/kritika od člověka znalého… já osobně si dnes nedovedu představit, že bych měl psát 8 dílů dejme tomu kolem 400str. a ač jsem s podobným úmyslem začínal, tak jsem byl velice rychle schlazen… a dnes už vím proč… ať už se jedná o jakoukoli činnost je třeba začínat jednoduchými věcmi a ne se např. vyučit automechanikem a bez zkušeností z oboru, si postavit vlastní auto… toš tak nějak neberte to tedy jako hejtění, ale dobře míněnou radu
Může se stát, že vám tzv. příběh přeroste přes hlavu, ve smyslu, že na něj myslíte neustále, že jej žijete v realitě, která je venku, že zapomínáte na základní věci atd. na to pozor, abyste se nevyčerpali… je třeba i vypnout a dávat si pauzy, malé i delší… samo, když je nápad, tak psát, psát a psát, ale v mezích udržitelnosti… na druhou stranu je třeba se po čase podívat znova nestranným pohledem na to, co již bylo napsáno na začátku, a zda to má tu správnou jiskru a zda je to to, jak chceme, aby to vypadalo… takže když si teď přečtete první díl, je skutečně tak dobrý, že jej stojí za to uveřejnit, nebo je tam dost věcí, které je třeba opravit/doplnit/vyšperkovat? To je taková první kontrola, ta druhá je kvalitní beta, která si nebere servítky…
Snažím se to říkat, jak to je a přitom k tomu přistupovat s respektem, protože vím, že je to dost velký kus života… a svým způsobem i jisté zkušenosti, jen tu visí ono ALE… nikdo to za tu dobu ještě nečetl a tak nebyla možnost nasměrovat a dát podněty a tak je ten nával kritiky po publikování povětšinou tak velký, že je až k neunesení.
Pomohlo vám to při rozhodování, co s takovým textem a zda se do takového risku (pro všechny zúčastněné) pustit?
Už chápete onu problematiku, která za tím vším stojí?
Znáte ty postupy, které jsou pro daný text nutné, než spatří světlo světa?
A dál klidně mohu pokračovat, takže si nehrejte na to, že víte všechno nejlíp, a že vám všichni utrhají ruce, až to uvidí. K umění je třeba přistupovat s respektem a pokorou. Málo kdo, dokonce ani ti nejlepší neznají úplně vše, a když by se vám v soukromí svěřili, s čím se třeba perou, tak byste se možná divili, že to považují za nutné, takové prkotiny a že z komára dělají velblouda atd atd. Ale to je právě to, podchytit vše, co se dá, aby kritiky bylo pokud možno, co nejméně.
Nelze se zalíbit všem, takže si z toho hlavu nedělejte, když vám někdo bude něco vytýkat, ale pokud danou věc uslyšíte od více lidí, tak mají asi pravdu, i když pokud nechcete jít po vyšlapaných cestičkách, tak je to na vás, ale je tu riziko, že narazíte a tvrdě si nabijete nos. Ale na druhou stranu můžete vytvořit něco zcela výjimečného, to už vyloženě záleží na vás, co od toho všeho vlastně očekáváte, a proč píšete to, co píšete a jak.
Takže vám přeji mnoho zdaru při psaní textů, a nezlobte se na kritiky, dělají to povětšinou s láskou k textu, protože ví, že je za tím kus práce.
Komentáře