Obvykle recenze nedělám, ale tady jsem jako bývalý ajťák a programátor udělal výjimku
Na knihu jsem se moc a moc těšil a počítal s tím, že to bude fakticky „krásná“ publikace – počítal jsem s něčím podobným, jako bylo v dávných dobách za BASICu – Skúsiš to s mikropočítačom? – prostě stručně a jasně vysvětleno na obrázcích, co a jak se děje a co se děje, když se relativně nic neděje. Popravdě jsem čekal mnohem dětštější knížku, než to, co jsem dostal – povzdech. Ale na druhou stranu vysvětlení daného prostředí a ostatních záležitostí je vcelku „dobré“, takže ten povzdech neberte úplně tak doslova.
V první části knihy vás čeká cca 20 stran úvodu, kde se dovíte, co se vlastně dovíte, jakmile s to dovíte. Říkáte si teď asi, co to melu, ale skutečně je to tak. Z praxe vím, že takto začínají všechny „super“ publikace, které byly publikovány za velkou vodou… Tady by to mohlo být klidně na konci a ještě očesané, ale chápu, že překlad je jedna věc a struktura knihy dle autora druhá.
Kniha se mi dostala ruky, kdy se API (rozhraní) UI (umělé inteligence) už do jisté míry změnilo a tak je to na netu i v knize napůl česky a na půl anglicky. Což může být dost matoucí, hlavně pro ty, kdo angličtinou nevládnou. Proto bych doporučil nastavit si pro začátek jako výchozí jazyk angličtinu (ale není nutností), než si vše zažijete a tzv. si oťukáte prostředí. Ostatně se tak můžete naučit pár slovíček anglicky (stejně jsem se tomu učil i já u BASICu). A také se můžete podívat na net (YT), kde jsou dané příklady hezky vysvětleny.
Nedostatkem v úvodní kapitole je to, že se plete samotné přihlášení s prací v programu (s API) jako takovém a podobných věcí je v knize více (to, co je stěžejní, je řečeno jakoby jen tak mimochodem a někdy i ne zcela dobře vysvětleno). To je opravdu nešťastné, ale co už. Když už jsme se „nějak“ přihlásili (zkušební verze stačí, ale nebudete si moci svoji práci uložit), tak si vybereme programovací prostředí.
Pozitivem je, že je nasazen programovací jazyk Scratch, který se dnes relativně běžně používá na školách, takže ho žáci povětšinou znají. A kdo ne, tak do něj pronikne velmi snadno… když to řeknu kolem a kolem, tak na podobné bázi byl kdysi vytvořen hodně oblíbený programovací jazyk Karel (tehdá taky pro „špunty“), ale to už jsem odbočil.
Vyberete si tedy prostředí, v němž budete pracovat a hurá do toho!
Kniha vás provede několika úkoly, které plníte v závislosti na obtížnosti daného tématu a to od základního naplnění dat do programu, přes testování/trénování UI, až po výsledný program, který si spustíte. Na tomto místě chci říct, že UI se ne vždy chová tak, jak očekáváme, ale to je vesměs v pořádku. Důvod je ten, že jsme buď zanedbali testování/učení, či se v programu vyskytla nějaká ta drobná chybička. Je třeba si uvědomit, že když UI nemá data, tak nemá dle čeho vybírat a dle čeho posuzovat daný stav věcí. Proto je velice záhodno, aby dat na učení bylo pokud možno co nejvíce (ale zase to nepřežeňte, nebo u PC strávíte věčnost, než se UI naučí dané závislosti). Obecně platí, že program udělá cokoli, třeba se i postaví na hlavu, i když je to nesmyslné, jen proto, aby vám vyhověl a tady (u UI) to platí dvojnásob! Tak pozor na vstupní data (jejich relevantnost) i samotné programování.
Dalším takovým nedostatkem jsou obrázky, kde je sice vidět co a jak, ale musíte na to s „lupou“, ne-li mikroskopem (opravdu si říkám PROČ?!) – ale to poznáte sami, jen co si knihu prolistujete, že to je jen okopírovaná obrazovka (navíc v mizerném rozlišení!) a žádná „bublina“, která zvětšuje to a ono v závislosti na textu. Je to velká škoda a knihu to tak řadí o stupínek níže. Chápu, jakožto spisovatel, že náklady by byly větší, ale těch pár stránek navíc by nestálo až tak tolik, než celou knihu „znehodnotit“ sotva čitelným textem ze screenu.
Na druhou stranu vás kniha provede celým „programováním“ UI, takže nemusíte znát vůbec nic z IT profese… je to plus i mínus zároveň. Mám takový neblahý pocit, že objektově programovat UI, je to samé jako vytváření programu např. v C++ s knihovnami, ze které si vezmete jen jednu funkci – prostě se tak nabaluje daný program do obřích rozměrů, což má daleko do „čistoty“ kódu. U programu to nevadí, tam se sahá po konkrétní věci a hotovo. U UI to však může mít význam v tom smyslu, že si sama začne všímat toho, z čeho je „stvořena“ a jaké má další možnosti a to nezávisle na programátorovi… tedy, že si sama prozkoumá ony „náhodné kusy kódu“, které ji třebas po pár letech udělají lidštější… nu ale to už jsem hodně odbočil. Zkrátka objektové programování UI je i není dobré řešení (můj názor).
Závěrem jen několik slov.
Je velmi dobré, že se do tohoto (zprostředkování UI veřejnosti – dětem) někdo pustil a bude se to i probírat na školách, tedy ony základy UI. Hlavně proto, že se v brzké době s nimi jistě setkáme a to nejen jako autonomní chatboti, ale skutečně jako něco, na co si budeme moci sáhnout, či s čím případně komunikovat. Jak bylo řečeno, tato publikace by si zasloužila mnohem lepší zpracování – několik stran navíc (doplněné o čitelné obrázky) by ji vůbec neublížilo, spíš naopak. Měl jsem možnost ji srovnat s podobnou (hodně starou) a nemohu jí dát víc než 5 bodů z 10 a i tak to bude jen s odřenýma ušima. Celkově z toho mám dost rozporuplné pocity, ale třeba je to jen můj pohled. Rozhodně by však neměla chybět v knihovně žádného ajťáka – rozšiřovat si obzory platí nejen pro děti, ale pro všechny, kdo dělají s/v IT.
Komentáře