Do Přístavního města to trvalo tři dny jízdy. Na cestě v tomto nečase stejně nikoho nepotká, je to tak lepší, ale přesto bude informovat prince, že jeden magický meč je v rukou zloduchů. Kdo ví, ke komu se dostane a jak to změní rovnováhu sil v již tak rozpadajícím se království… A co její ochranný drahokam proti elfím kouzlům? Jak se asi teď bude bránit jejich magii, když se s nimi setká? Tyto otázky jí letěly hlavou a neustále o tom přemýšlela, celou cestu až do Přístavního města. Jela celou noc a celý den, aby tam byla co možná nejrychleji a pokud možno nikoho na cestě nepotkala. Takovéto počasí se jí hodilo a jak se zdálo, i její kůň byl víc než spokojený. Pršelo jen lehce a tak se lépe dýchalo, než za parných dní. To ji osvěžovalo, i koně.
K večeru si dala jednu zastávku u starého mohutného dubu, jenž byl při cestě. Strom se tyčil do obrovské výše a jeho větve poskytovaly trochu toho pohodlí. Byla tu i ztrouchnivělá lavička, takže se zdálo, že kdysi tu na cestách lidé odpočívali. Kde je tomu však konec?! Sedla si tedy na ni, trochu se tam posilnila a zase vyrazila dál. Ano, nespala, ale pro ni to nebylo nic zvláštního. Byla totiž taková malá sovička, den jí nedělal moc dobře, zato noc, to byla ve svém živlu. A jaká byla ona, takový byl i kůň. Jela pomalu, žádný spěch, ale přesto chtěla být v přístavním městě o den dříve, co kdyby bylo jejich služeb třeba. Už se těšila i na prince Kronuta a byla zvědavá, co jí dá za úkol…
Komentáře