Seděl jsem v pološeru, jen lampa osvětlovala kus místnosti. Naproti mně seděl Thomas, zástupce deníku La Grada. Nevěřícně na mě hleděl, když jsem mu vyprávěl poutavý příběh, který jsem zažil.
„To je neuvěřitelné. To vše můžete dosvědčit?“
„Ano, mohu,“ přitakal jsem. A najednou mi bylo líto toho všeho, co jsem prožil. Ne snad proto, že bych nebyl rád, že jsem na živu, ale kvůli tomu utrpení druhých. Byl jsem jediný, kdo se zachránil z té, snad nejhorší, noční můry. Ano, tak jedině lze popsat poslední okamžiky lidí, kteří… ani nemyslet, jak hrůzné to bylo…
Komentáře