Jak den míjel, tak se Agátka uzdravovala rychleji. Navštívil ji v lazaretu i Petřík a donesl jí kytici pomněnek, kterou jí dal do vázičky na stolku vedle postele. Chvíli si s ní povídal o tom, co se děje ve městě, a že král povolal všechny muže do zbraně na obranu proti goblinům na jižní straně Belttetu, pod pohrůžkou natažení na skřipec. Zdálo se, že lid je stresován rozhodnutím krále, avšak muži to chápali a sami dobrovolně vstupovali do řad vojáků. Sami se hlásili a před kasárnami se tvořily fronty. Každý chtěl napomoci.
Zastavil se za ní i Jiřík, kovářův starší syn, který Petříka znal a dozvěděl se že Agátka stůně. Osobně pro ni vyrobil Magický meč, dle návodu Sester meče a svého otce. Tedy meč s růžovým drahokamem, který nosila celou dobu na krku a jenž byl dán každému dítku v království, jako ochrana před možnými kouzly elfů. Agátka si toho nesmírně vážila a moc děkovala. Dala mu dokonce i pusu, byť takovou letmou a Jiřík si už dělal v duchu plány, jak ji jednou pojme za manželku. Už byla vážená i u svých sester díky tomu, že prošla testem a tak se mohla pustit sama do světa na zkušenou.
Jen co se doléčila, vyrazila. Prvně si to namířila do stájí pro dobrého koně. Vybrala si grošáka a podkoní ji k němu dal i ošuntělé staré sedlo, což ale Agátce vůbec nevadilo. Jen jí připomněl: „Moc ho netahej za uzdu, má tendenci se vzpínat!“
Ale Agátka tohoto nedbala a jen co vyskočila do sedla, tak zatáhla, načež se grošák vzepjal na zadní a snažil se Agátku shodit. Zkrotila si ho velmi rychle, uměla už krotit koně, sestry ji to učily, ale jinak než lidé. Ne hrubou silou, ale milým slovem, pošeptala tedy grošákovi něco do ucha, tak jak se naučila u sester, načež se kůň hned uklidnil. Pak si na něj naložila svá zavazadla. Pravda, moc toho neměla, magický meč, štít, přikrývku, čutoru s vodou a pecen chleba. To by mělo stačit každému na tři dny cesty a po cestách se dá nakoupit, není třeba sebou cokoli dalšího vláčet, i když…
Sestry jí daly z pokladnice peníze na cestu a ona se mohla vypravit vstříc novým dobrodružstvím.
Matka představená ji poslala do Přístavního města za princem Kronutem, že se má hlásit u něho, jako členka jeho gardy. Takže do míst, kde se relativně nic nedělo, avšak opak byl pravdou…
Jen co se vypravila na cestu, tak z hostince U pírka – doupěte zlodějů, ji začal sledovat jeden lapka spolu s dalšími kumpány. Co mají asi v úmyslu? Přepadnout ji? Sebrat jí peníze a utéci, nebo dokonce zabít? Nebo je to jen náhoda, že vyrazili ve stejnou dobu a stejným směrem?
Komentáře