Steav seděl v křesle a přemýšlel. Letět nebo neletět? Už byl dost starý na to, aby věděl, že je to otázka života a smrti. Nemohl se rozhodnout. Letět by znamenalo zanechat tu Janu, která tu chtěla zůstat a neletět by byla asi jistá smrt. Jak se tedy rozhodnout? Měl rád svůj život i ji, ale především byl vybrán jako kapitán ARCHY.
„Steave, dáš si čaj?” vyrušila ho z přemýšlení jeho žena Jana.
„Děkuji, teď ne, miláčku…”
„Copak?”
„Nemůžu se rozhodnout, zda letět nebo ne.”
„O tom jsme už mluvili. Dělej si co chceš!” to byla známka toho, že se o tom Jana nehodlá už dál bavit a že je na Steava naštvaná.
„Víš přeci, že…”
„Jo, vím, si sobec! Zanecháš mě tu a poletíš kamsi do vesmíru!”
„Ale tak to přeci není, můžeš letět se mnou.”
„Jenže já chci zůstat tady. Na nějaký vesmírný písek nejsem zvědavá!”
Co mohl Steav dělat. Jana se prostě rozhodla zůstat, tak to tak prostě vzal. Rozloučil se tedy, popřál jí vše nejlepší do života.
„To jsem se tedy od tebe dočkala hezkých věcí. Copak je život na Zemi tak děsný, že musíš trajdat, kdesi po vesmíru?”
„Brala jsi si mě už takového, mohla jsi s tím počítat. Víc k tomu už neřeknu.”
„To sice ano, ale nepočítala jsem, že mě navždy opustíš!” dodala Jana vyčítavě.
„Nedělej, že jsi to neplánovala již dopředu, takovouhle scénu. Moc dobře tě znám, nikdy nic neděláš bez rozmyslu a teď se mi snažíš něco podsunout… Prostě jedu a je na tobě, zda se ke mě připojíš, nebo ne,” a Steav se mírně zamračil na znamení, že už toho má právě tak akorát dost.
Jana si však stála za svým, že ona je ta ukřivděná, pokořená a bůh ví, co ještě, takže Steav nastartoval magnetoplán a odjel směr kosmodrom.
„Ahoj Steave, rád tě tu vidím!” pozdravil ho na vrátnici Richard.
„Ahoj Richarde.” opětoval pozdrav Steav.
„Takže tedy letíš, jak jsem tušil… A podle tvého výrazu soudím, že jsi měl doma celkem živou debatu na tohle téma.”
„Jo, to měl… V podstatě jsme se rozešli.”
„To je mi líto, ale nech bejt, jsi ještě mladý a ve vesmíru jistě najdeš nějakou hezkou kočenu. Třeba Ester je pěkná.”
Ester byla navigátorem ARCHY a se Steavem trávila dost času. Steav ji sice měl rád jako kolegyni, dalo se na ni ve všem spolehnout, ale brát ji jako partnerku? To si snad Richard dělá srandu. Moc dobře ví, že jakýkoli svazek ve vesmíru rovná se ohrožení výpravy, ale na druhou stranu…
„Nechám si to projít hlavou. Ostatně teď máme myslím jiné starosti.”
„Pravda, zrovna dorazila z Parsu (vědecký biologický ústav – pozn. Autora) dodávka nacpaná k prasknutí.”
„Je tam vše? Nezapomněli na nic?”
„To já nevím, to musí zkontrolovat Eva, ta je bioložka na této výpravě ke hvězdám.”
„Hmmm, no jo, máš pravdu. Ale jako kapitán musím mít přehled. Díky za upozornění,” a Steav si to namířil k dokům, ke kterým se sváželo odevšad všechno možné, od robotů pro podzemní i povrchové práce, až po biologický materiál, který byl to nejcennější co měli (genom lidstva a všech druhů na Zemi).
Komentáře