Alstrat volil nejpřímější cestu. A to k arzenálu plavstva. Byl přesvědčen, že oni návštěvníci přicházejí ve zlém. V podstatě bylo jedno, v jakém přicházejí. Vadil mu pomalu každý plavák, který byl proti jeho názorům a vida, že teď získal nemalou podporu, tak se rozhodl pro tento čin. Vedl Ostachy a další plavstvo, které přesvědčil, vstříc konfliktu, směr rovník…
Ostachové byli jediní, kteří mohli vykonávat práci podobnou lidem. Jak již bylo řečeno, měli blány mezi prsty a vypadali spíše jako menší lidé, než jako ostatní plavstvo. Skladba jejich těla jim umožňovala manipulovat s předměty a tak, po dlouhých a dlouhých obězích planety kolem hvězdy Ristora, vyvinuli za pomocí Maramotových druhů elektromagnetické dělo. To teď vězelo někde u rovníku, ve smrtelných vodách. Erasa to věděla, ale nemohla dělat nic, přes rovník se nedalo proplout na druhý konec planety k ledovcům, protože stále tu působil onen smrtelný paprsek. Chtěla poslat Kirosovi zprávu, ale jak? Sama se Alstratovi rovnat nemohla a to ani s Gertem a jeho druhy. A tak jen dbala na to, aby ostatní plavstvo přežilo pokud možno bez úhony. Ano, pár kolonií již nebylo mezi živými, ale co se dalo dělat, bylo to to samé jako na opačném konci planety. Nicméně obava o vyvolání konfliktu s cizinci v ní vřela. Nejednou se tedy do Alstrata pustila a snažila se mu rozmluvit jeho úmysly. Ale Alstrat ne, měl za to, že je vypudí, i kdyby u toho měl sám zhynout. A tak se stalo, že se část plavstva vydala s ním, směr smrtelný rovník.
„Alstrate, jak jsme daleko?“ otázal se mladý Ostach, který se vylíhl teprve nedávno v chladnějších vodách, na plavbě do ledového příkrovu.
„Teprve několik plácnutí ploutví…“
„Kolik,“ dožadoval se odpovědi mladý Ostach.
„Pro mě pár, pro tebe hodně, ostatně to není podstatné,“ a pokračoval: „důležité je, zda vydržely naše zbraně a zda jsou neporušené. Moc rád bych našim návštěvníkům oplatil to, jak nás hubí!“ a na poslední skřek dal důraz. A tu se zvedl písek ode dna, jak na něj dopadly zvuky Alstrata a zvířil se.
„A kolik máme ještě před sebou?“
„Stovky tisíc plaváků…“ odvětil Alstrat. Jeden plavák je asi tak velký jako zdejší neonka, což je odhadem jeden a půl metru.
Ostach už na to neřekl nic a klidil se Alstratovi z cesty. Není radno si s ním začínat a dotírat na něj – byl několikanásobně větší než on.
Pluli dlouho, předlouho… pusté hlubiny jižního oceánu vystřídaly malé korálové atoly a už byli vzdušnou čarou dvacet tisíc plaváků od rovníku a tu se setkali se smrtícím signálem. V hlubinách nebyl až tak silný, zato čím více se blížili k vrchní vrstvě ledu, tak se zesiloval. Mnoho Ostachů kvůli tomu pomřelo, ale Alstrat neměl slitování. Vedl své neposlušné druhy dál a dál. Sám si plul hezky při dně, kde byl velký tlak vody a malá hejna „nepodstatných a postradatelných“ Ostachů zanechal mnohem výš, kde na ně čekala smrt. Jen pár z nich, co se odvážili do větších hlubin, jich přežilo. Pravda, už to nebyli Ostachové, jak je Alstrat znal dřív. Tlak vody způsobil nenávratné změny v jejich tělech a Ostachové postupně umírali, nicméně se celému hejnu, jež Alstrat vedl, podařilo dostat na rovník, ke svému bojovému arsenálu… Signál mezi tím přestal působit a tak se celé hejno uklidnilo.
„Ostachové, zaujměte pozice u vodomaru a najděte ty zlořády. Tohle si jen tak líbit nenecháme!“ zapískal Alstrat a jako na povel se všichni Ostachové vrhli k vodomarům, což byla obdoba našich pozemských radarů vyvinutých Ostachy ve spolupráci s Marmorty.
Ostachové prohledávali celý oceán, ale bezvýsledně. Po návštěvnících nebylo ani památky. A tu jeden Marmorta připlul k Alstratu a významně práskl svým nábojem do prostoru, aby si ho Alstrat všiml.
„Mluv Marmorto!“
„Zatím jsme zkoumali jen moře a mořské dno, ale ne ten horský masiv nad ledem poblíž severu…“
„Pravda, dejte se do toho!“ a byli tam, zlořádi! Tu se zvedla vlna nevole, kterou samo sebou Alstrat podporoval a vůbec nic už nemusel říkat Ostachům. Ti usedli k elmatu, obdoba pozemského dalekonosného děla, a vypálili směrem na domnělého nepřítele. Účinek byl téměř okamžitý. Elektromagnetický impulz provrtal loď návštěvníků skrz na skrz a ta se s ohlušujícím hřmotem zřítila na led. Alstrat vyhrál, ale ne na dlouho, jak se domníval…
Komentáře