Opět jeden text na dané téma…
Postava: roztržitý detektiv
Místo: vyhořelý dům
Téma: kostlivec ve skříni
První věta: „To se fakt může stát jenom mně.“
To se fakt může stát jenom mně! Sotva jsem otevřel ohořelou skříň, tak na mě vypadla kostra člověka v již značném rozkladu… Měl jsem ho všude, na saku, na košili i na kalhotách. Samo sebou se mi kolega začal škodolibě smát…
„Hle Venco, to ti doma stará dá, že ses zase ztřískal jako minule!“ pravil uštěpačným hlasem Dominik.
„Ještě ty se mně směj, budu po tom smrdět do vánoc,“ posteskl jsem si.
Dominik si opět neupustil poznámku: „Však o nic nejde, ženuška ti to vypere a zase budeš kluk jak ze škatulky…“
„Jo, pokud mě žena pustí vůbec dom.“
„Nedělej se, ta už na to musí být zvyklá.“
„Zvyklá nezvyklá, v tomhle dom nemůžu, musím to nechat v kanclu, snad mi to Erika vypere.“
„Ta určitě a pokud jo,tak tam dá tu svoji spešl aviváž, že pak tvá stará bude myslet, že sis to s ní zase rozdal.“
„Jak zase?“
„No, minule jsi na ni dělal takový voči, že by to poznal i slepej, vo co ti de!“
„Dost řečí, jde se pracovat… Co tam máš Davide?“
„Tělo je chlapa, stáří cca 40 let… projektil se zarazil do dřeva za ním…“
„To je vskutku podivné, proč by někdo střílel do chlapa ve skříni?“ říkal jsem si nahlas k sobě.
„Třeba to byl milenec…“ opáčil Dominik.
„Jo a třeba Santa Claus.“ vrátil jsem Dominikovi jeho jízlivost.
„Víc tu nezjistím, až na pitevně,“ prohlásil David.
„Tak jo, balíme…“ zavelel jsem.
„A co s tím zavírákem?“ zeptal se Dominik.
„Jakej zavírák? Ukaž…“
„Ten je můj,“ sem ho nechal u dveří té skříně, jak jsem ji otvíral.
„Ty nám v tom děláš pěknej zmatek. Už jsem si ho vyfotil!“ důrazně pronesl David.
„Tak to smažeš, no, “ pronesl jsem nakvašeně.
„Nemáš tu ještě něco, co sem nepatří ty trdlo?“ uštěpačně se zasmál Dominik.
„Ne a dost diskuzí, jede se na stanici!“
„Počky a co ta cigareta?“
„Ta je moje… pochybuju, že by někdo kouřil takovej hnus jak já… ostatně, nezdálo by se ti to divné ve shořelém baráku?“
„Máš pravdu… tak jedeme…“
Komentáře