Bylo to psáno jako téma na slohovou práci pro jednoho klučinu, tak proč se nepodělit, že 🙂
Ok, tak něco z placu… je to příběh mého známého z Brna…
Jako malý kluk neměl vyvinuté klouby na nohou a tak mu doktoři nasadili „strojek“…
Diagnoza: vozíček – při nejlepší, horší verze připoután na lůžko.
Jeho matka se s tím nemohla smířit a tak s dítětem pravidelně cvičila a chodila na ozařování, aby se klouby vyvinuly. Nedařilo se až do jeho 5 let, pak dostala nápad – využít tříkolku a tahat ho za sebou na šňůrce…
Postupem doby se klouby skutečně začaly vyvíjet a dítě už chodilo. ale tím to neskončilo, matka dítěti pořídila kolo zprvu s pomocnými kolečky, ale pak se na něm dítě naučilo jezdit i bez nich… bylo ve svém živlu, když sedlo na kolo… tam v Zamilovaném hájku, bylo pověstné jak neustále jezdí od rána dokolečka až do noci…
Samo sebou doktoři také byli rádi, ale říkali, nezatěžovat, neskákat, jen v klidu… ale dítě si postavilo hlavu a trénovalo… Došlo to tak daleko, že ho chtěli v basebalovém klubu, kolem kterého jezdil, to však odmítlo… Na střední škole se pak při jedné příležitosti jen tak zapsalo do soutěže běhání a úplně bez rozcviku skončilo 2. (o prsa) oproti těm co pravidelně trénovali a makali na sobě…
Sport to bylo jeho… na lýtka dával tento už mladík 150kg, když posiloval. Cílem byla celostátní soutěž v orientačním běhu na 10km. A jak to dopadlo? 3. místo v republice!
Z dítěte, které mělo prognózu ležáka, byl už reprezentant… nejlepší na škole…
Stačí takto?
Z mého života 🙂
(Krteček)
Komentáře