Mnozí z nás hodně mluví, vlastně hodně mluvíme všichni,když chceme něco říci, ale na druhou stranu moc naslouchat neumíme… Posloucháte ticho? Co by vám tak asi mohlo říci, co myslíte? Je ticho tím, co inspiruje? Ano, právě ticho je tím, co je ve světě důležité, protože když je člověk/ticho, tak se rozhoduje, naslouchá (medituje) okolním zvukům.
Z práce jsme nuceni do team buildingu a kdejakému meetingu, kde člověk ani nedokončí větu a je již přerušen… To je základ komunikace – ptám se vás? Není to nejen neslušné, ale i hloupé? Jak máme vědět, co si kdo myslí, když jej přerušíme uprostřed věty, uprostřed toho, co chce říci?
Indiáni tohle znali a tak i indiánská porada se konala v tichosti, jen za bafání dýmky/kalumetu… sice trvala dlouho, ale každý měl možnost se vyjádřit… A i když to třeba nikoho nezajímalo, tak daného indiána nepřerušoval. Počkal si až domluví a řekl něco ve smyslu, že to nebylo přínosem a hotovo.
Naše úcta k druhému by měla být právě taková – poslouchat, vyslechnout a pak mluvit/odpovědět.
Nebo se pletu?
Komentáře