Štítek:Děti Krakatoy

Seděl jsem u stolu, drbajíc se na bradě a popíjel jsem pivo. Tu ke mě přistoupil neznámý muž. Jeho vzhled byl na první pohled nenápadný z jednoho úhlu, ale pak…„Smím si přisednout, Simone?“ optal se.„Jistě…“„Co vy tu děláte?“ otázal se kapitán s neskrývaným údivem.„Co by, kontroluji stav daných věcí… Vše v pořádku?“ otázal se mě.„Hmmm…“ …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Koňská hlava (kap.16)

Chvíli jsem na tím Nikolčiným dotykem přemýšlel, ale pak jsem tu myšlenku zapudil a jal se vyprávět příběh o sopce a pouti po moři dál…„Jak jsem u té pitky zjistil, tak jsme měli namířeno do Indie – do jednoho malého přístavu. Kapitán i posádka byli celí rozjaření z pití a jelikož jsem toho moc nepil …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Nepříjemnosti (kap.15)

Byl jsem u vytržení. MÁM DUŠI!!! Jsem člověk! Byl jsem rozrušen, ale nechtěl jsem na sobě nechat nic znát, ale Thomas cosi vytušil…„Klinická smrt, říkáte, Edgare?“ a Thomas se na okamžik zamyslel.„Co je to?“ zeptala se Nikol.„Víš, to je… jak ti to jen vysvětlit… představ si, že tvoje tělo pozbude svůj účel a tvé vědomí …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Svědomí (kap.14)

Těžko popsat pocit, který jsem právě zažíval, když ke mě Thomas připojil kabely. Najednou bylo všude ticho a tma. Nevnímal jsem svoje tělo, jen mi hlavou letěly myšlenky a do nich vstupovaly obrazy. Prvně jsem neviděl nic, jen prázdnotu, hustou černou… pak se kolem začalo jasnit a já viděl v dáli jakési světlo. Šel jsem …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Kde jsi, co jsi? (kap.13)

Seděli jsme opět pohromadě a já chtěl začít, ale tu jsem si něčeho všiml… Nikol si pohrávala s jakýmsi udělátkem mezi prsty. Pozorně jsem ji sledoval. Měla hbité prsty a stále s tím něco dělala.„Co je to?“ optal jsem se jí.„Něco jako Rubikova kostka pro roboty,“ opáčila a usmála se na mě.„Mohu to taky zkusit?“ …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Koule (kap.12)

I když mi hlavou vířily další myšlenky, tak jsem se s Thomasem pustil do mapování onoho původního příběhu. Tentokrát u toho byla přítomna i Nikol, která mě s nepředstíraným zájmem poslouchala. Pohodlně jsem se usadil a začal. „Vypluli jsme z ostrova a já se konečně dostal na loď,“ začal jsem vypravování, ale hned jsem byl …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Nalodění (kap.11)

Thomas se zvedl a popošel k přístroji. Najednou kolem mě byla černá tma a ticho a tak jsem mohl přemýšlet o sobě…Jsem skutečně android? Asi ano, ale jak k tomu došlo a proč? Co se asi skrývá za tímto rozhovorem? To jsem se měl teprve dozvědět. A ta mladá dívka… hmmm… byla krásná… ale co …
Pokračovat ve čtení Děti Krakatoy – Robot sestrojený robotem (kap.10)